Kompletní časová osa Bezové hůlky od Antiocha Peverella až k Harrymu Potterovi.

Bezová hůlka slibovala svému majiteli téměř nepřemožitelnou moc, ale většině známých držitelů přinesla násilnou smrt. Její cesta vede od jednoho z bratří Peverellových přes vrahy, černokněžníky, výrobce hůlek, Grindelwalda a Brumbála až k člověku, který o ni nikdy neusiloval. Chronologie zároveň odhaluje Voldemortovu poslední chybu: sledoval, kdo hůlku držel a kdo zabíjel, místo aby pochopil, koho ona sama uznala za vítěze.

Základní časová osa Bezové hůlky.

U nejstarších majitelů neznáme přesná data a mezi jednotlivými obdobími zůstávají dlouhé mezery. Spolehlivěji lze sledovat až její dějiny ve 20. století.

Legenda tvrdí, že ji vytvořila Smrt.

Příběh Pohádky o třech bratřích vypráví, že Antioch, Cadmus a Ignotus Peverellovi přelstili Smrt, když pomocí magie překonali nebezpečnou řeku.

Smrt každému nabídla dar. Nejstarší Antioch požádal o hůlku mocnější než všechny ostatní. Dostal tedy předmět vytvořený z větve černého bezu s jádrem z ocasní žíně testrála.

Albus Brumbál však pohádku nepovažoval za doslovnou historickou zprávu. Pravděpodobnější podle něj bylo, že bratři Peverellovi patřili mezi mimořádně schopné kouzelníky a Relikvie smrti sami vyrobili.

Antioch tak nebyl nutně člověkem, který dostal hůlku od Smrti. Mohl být jejím původním tvůrcem.

Obě verze se shodují v jednom: Antioch hůlku používal a chlubil se její nepřemožitelností. Právě tím zahájil krvavý vzorec, který pokračoval po další staletí.

Antiocha nezabil silnější kouzelník, ale jeho vlastní pýcha.

Podle pohádky Antioch vyhledal protivníka, s nímž měl nevyřízené účty, a v souboji jej zabil. Poté se v hostinci chlubil hůlkou, která musí vždy zvítězit.

Jiný kouzelník počkal, až usne, podřízl mu hrdlo a hůlku odnesl.

Tato událost stanovila pověstný způsob, jakým se měl artefakt předávat: nový majitel porazí nebo zabije předchozího. Současně ukázala, že ani nejmocnější hůlka na světě nechrání spícího člověka před obyčejným nožem.

Antiochův vrah není známý. Nelze proto sestavit nepřerušený seznam všech následujících vlastníků. Hůlka se na další staletí ztrácí v pověstech, mění jména a objevuje se u kouzelníků známých násilím.

Její rodokmen netvoří dědictví jedné rodiny, ale řetězec vítězů a mrtvých poražených.

Emeric a Egbert vytvořili první doložený souboj.

Jedním z prvních známých pozdějších držitelů byl Emeric Zlý, agresivní černokněžník, který na začátku středověku terorizoval jižní Anglii.

Proti němu vystoupil Egbert Křiklavý. Emerica porazil v souboji a pravděpodobně tím získal věrnost i fyzické držení hůlky.

O Egbertově dalším osudu se nic určitého neví. Je možné, že zemřel stejným způsobem jako většina jejích majitelů, ale kánon neuvádí, kdo jej porazil ani jak se artefakt dostal k další známé postavě.

Tato mezera je typická pro celou starší historii. Jména černokněžníků zůstala v kronikách, ale hůlka se nepochybně pohybovala také mezi lidmi, kteří svou totožnost úspěšně skrývali.

Godelot použil hůlku ke studiu černé magie.

O více než století později se hůlka objevila u kouzelníka jménem Godelot. Ten ji nevnímal jen jako zbraň. Považoval ji za učitele a s její pomocí zkoumal nejtemnější oblasti magie.

Své poznatky zapsal do knihy Nejčernější magie.

Godelotův příběh skončil podobně jako Antiochův. Jeho syn Hereward jej uvěznil ve sklepě a nechal zemřít. Poté převzal hůlku.

Není potvrzené, zda Hereward otce přímo odzbrojil, magicky přemohl nebo získal věrnost hůlky už samotným uvězněním. Výsledek ale opět ukazuje, že vítězství nemuselo mít podobu čestného kouzelnického souboje.

Bezová hůlka neodměňovala morálku ani spravedlnost. Reagovala na převahu.

Loxias jí dal jméno Hůlka smrti.

Po další mezeře se artefakt dostal k obávanému černokněžníkovi Barnabasi Deverillovi. Toho zabil Loxias, který hůlku převzal a začal jí říkat Hůlka smrti.

Také Loxias byl nakonec poražen. Identita jeho vítěze však zůstává nejasná.

Zabití si připisovali dva kouzelníci jménem Arcus a Livius. Loxiasova matka zase tvrdila, že syna zabila ona. Nelze určit, kdo mluvil pravdu ani zda hůlku skutečně získal některý z nich.

Právě zde se legenda mění v téměř neřešitelnou historickou hádanku. Jedna hůlka vystupovala pod několika názvy:

• Bezová hůlka,
• Hůlka smrti,
• Hůlka osudu.

Někteří historici proto nemuseli poznat, že různé příběhy popisují stejný předmět. Albus Brumbál a Gellert Grindelwald byli později schopni její stopu sledovat právě proto, že spojili jednotlivé krvavé legendy.

Gregorovič se ji pokusil prozkoumat a rozmnožit její tajemství.

Na počátku 20. století se Bezová hůlka nacházela u známého výrobce hůlek Mykewa Gregoroviče. Jak ji získal, knihy nevysvětlují.

Gregorovič pochopil, že drží mimořádný artefakt. Začal zkoumat jeho vlastnosti a doufal, že odhalí tajemství jeho síly. Pravděpodobně chtěl poznatky využít při výrobě dalších hůlek.

O svém objevu se však zmínil veřejně. Chtěl tím přilákat zákazníky, ale místo nich přivedl zloděje.

Mladý Gellert Grindelwald vnikl do jeho dílny, vzal hůlku a čekal u okna. Když Gregorovič vstoupil, Grindelwald jej omráčil a uprchl.

Nešlo tedy o pouhou krádež bez kontaktu s majitelem. Grindelwald artefakt odnesl a současně jeho dosavadního držitele magicky přemohl. Hůlka jej následně přijala.

Grindelwald s ní budoval svou moc nejméně dvě desetiletí.

Přesný rok krádeže neznáme. Musela se však odehrát před událostmi filmové série Fantastická zvířata, zasazenými od roku 1926.

Grindelwald v této době Bezovou hůlku prokazatelně vlastní a používá. S její pomocí buduje své hnutí, uniká zajetí a prosazuje představu světa, ve kterém kouzelníci vládnou mudlům „pro vyšší dobro“.

Jeho zájem o Relikvie smrti začal už v mládí. Společně s Brumbálem hledal prostředky, které by jim poskytly moc a umožnily změnit kouzelnický svět.

Po smrti Ariany Brumbálové se jejich cesty rozešly. Grindelwald však v pátrání pokračoval a získal jedinou Relikvii, kterou oba v mládí spojovali především s mocí.

Filmy Fantastická zvířata rozšiřují období jeho vlády, ale zatím neukázaly konečný souboj z roku 1945. Knižní kánon potvrzuje jeho výsledek, nikoli všechny okolnosti, za nichž Grindelwald o hůlku přišel.

Rok 1945: Brumbál porazí jejího dosavadního pána.

Dlouhá léta se Brumbál přímému střetu vyhýbal. Bál se nejen Grindelwalda, ale také pravdy o smrti vlastní sestry. Nevěděl, čí kouzlo Arianu během souboje tří mladíků zasáhlo.

Nakonec však bývalému příteli čelil.

V roce 1945 Brumbál Grindelwalda porazil v souboji, který se stal jednou z nejslavnějších událostí moderních kouzelnických dějin. Grindelwald skončil ve vlastním vězení Nurmengard a Bezová hůlka přešla k Brumbálovi.

Tento převod vyvrací přesvědčení, že nový pán musí předchozího vlastníka zabít. Grindelwald přežil ještě více než padesát let.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Čtyři přátelé ovládli Bradavice. Za deset let zůstali mrtví, zrazení nebo zavření v Azkabanu.

K získání věrnosti stačilo dosavadního pána jednoznačně porazit.

Brumbál hůlku používal až do své smrti. Na rozdíl od většiny předchozích majitelů však její vlastnictví veřejně nevyhlašoval. Právě utajení mu umožnilo držet artefakt desítky let, aniž by jej neustále vyzývali lidé toužící po jeho moci.

Brumbál chtěl krvavou linii ukončit vlastní smrtí.

Když Brumbál zjistil, že kvůli prokletí Gauntova prstenu zemře, domluvil se se Severusem Snapem. Snape jej měl ve vhodnou chvíli zabít, zabránit Dracovi stát se vrahem a zároveň upevnit své postavení u Voldemorta.

ČTĚTE TAKÉ: Voldemort, Snape a Harry jako tři bratři. Představuje Brumbál samotnou Smrt?

Ředitel počítal s tím, že zemře neporažený. Protože Snape bude jednat na jeho žádost, nemělo jít o vítězství nad dosavadním pánem.

Brumbál doufal, že věrnost hůlky zemře společně s ním a její krvavá historie skončí.

Plán byl promyšlený, ale selhal několik minut před jeho dokončením.

Červen 1997: Draco získá věrnost jediným kouzlem.

Na astronomické věži dorazil Draco Malfoy k oslabenému Brumbálovi dříve než Snape. Použil odzbrojovací kouzlo a vyrazil mu hůlku z ruky.

Draco Brumbála nezabil. Dokonce se začal přiklánět k ředitelově nabídce, že ochrání jeho rodinu. Přesto jej magicky porazil.

V tomto okamžiku se Draco stal skutečným pánem Bezové hůlky, ačkoliv o její identitě ani změně věrnosti vůbec nevěděl.

Když následně Snape Brumbála zabil, hůlka už řediteli nepatřila. Snape proto její věrnost nezískal.

Fyzicky zůstala u Brumbálova těla a byla pohřbena s ním. Jejím neviditelným pánem však byl student držící úplně jinou hůlku.

Právě zde se oddělily tři odlišné věci:

• Brumbál byl posledním známým držitelem.
• Snape jej zabil.
• Draco jej předtím porazil a získal věrnost hůlky.

Voldemort později sledoval první dvě stopy a třetí přehlédl.

Voldemort našel hůlku, ale nestal se jejím pánem.

Voldemort pátral po zbrani schopné překonat spojení mezi jeho a Harryho původní hůlkou. Mučil výrobce Garricka Ollivandera a později zavraždil Gregoroviče.

Od něj se prostřednictvím vzpomínky dozvěděl o mladém zloději. Grindelwalda našel v Nurmengardu a požadoval informaci o Bezové hůlce.

Knižní Grindelwald odmítl Brumbálův hrob prozradit a Voldemort jej zabil. Temný pán nakonec pravdu odhalil sám, otevřel Brumbálovu hrobku a hůlku vzal z jeho rukou.

Získal tedy originální artefakt, ale nikoliv jeho plnou oddanost.

Ukradl hůlku poraženému mrtvému muži. Skutečného pána, Draca Malfoye, se přitom ani nedotkl.

Jaro 1998: Harry získá hůlku, kterou nikdy neviděl.

Rozhodující změna proběhla v sídle Malfoyových.

Harry se dostal do fyzického zápasu s Dracem a vyrval mu z ruky několik hůlek, mezi nimi Dracovu vlastní hlohovou. Bezová hůlka se stále nacházela v Brumbálově hrobě a později u Voldemorta.

Přesto rozpoznala Dracovu porážku.

Její věrnost přešla k Harrymu společně s vítězstvím nad jejím dosavadním pánem. Nebylo nutné, aby ji Harry držel, znal její polohu nebo věděl, komu slouží.

Tato událost ukazuje nejnebezpečnější vlastnost hůlkové magie. Věrnost není vlastnický dokument připojený ke konkrétnímu předmětu. Může reagovat na porážku svého pána, i když se samotná hůlka nachází stovky kilometrů daleko.

Dracova hlohová hůlka začala Harrymu sloužit také. U Bezové hůlky však mělo stejné vítězství mnohem větší důsledky.

Voldemort zabil nesprávného člověka.

Voldemort cítil, že mu Bezová hůlka neposkytuje očekávanou převahu. Správně pochopil, že hůlka může stále uznávat jiného pána, ale chybně určil jeho totožnost.

Předpokládal jednoduchou posloupnost:

1. Brumbál byl pánem hůlky.
2. Snape Brumbála zabil.
3. Snape se proto musel stát novým pánem.
4. Po Snapeově smrti přejde hůlka k Voldemortovi.

Na jeho rozkaz zaútočila na Snapea Nagini. Snape zemřel, ale věrnost hůlky se nezměnila. Nikdy mu totiž nepatřila.

Voldemortova chyba nebyla jen neznalost jediné události na věži. Vycházela z jeho přesvědčení, že nejvyšší vítězství vždy představuje zabití.

Draco získal hůlku odzbrojením a Harry přemožením Draca. Ani jeden kvůli tomu nemusel nikoho zavraždit.

2. května 1998: Hůlka odmítne zabít svého pána.

Během závěrečného střetu Harry Voldemortovi vysvětlil skutečnou cestu věrnosti. Temný pán mu nevěřil a z Bezové hůlky seslal smrtící kletbu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Od Toma Raddlea k Voldemortovi: Kompletní časová osa jeho vzestupu a pádu.

Harry odpověděl odzbrojovacím kouzlem.

Bezová hůlka nedokázala spolehlivě zabít člověka, kterého uznávala za svého pána. Voldemortova kletba se obrátila proti němu a hůlka odletěla k Harrymu.

Voldemort zemřel vlastní kletbou. Harry získal fyzicky předmět, jehož věrnost mu patřila už od sídla Malfoyových.

Jejich poslední souboj proto nerozhodla pouze větší síla. Voldemort držel mocnější hůlku, ale nikdy nepochopil vztah mezi kouzelníkem a jeho magickým nástrojem.

Harry její historii ukončil jinak v knize a ve filmu.

V knižních Relikviích smrti Harry použije Bezovou hůlku k opravě své zlomené cesmínové hůlky. Jde o výjimečný výkon, protože běžná opravná magie tak vážně poškozenou hůlku obnovit nedokázala.

Poté se rozhodne vrátit Bezovou hůlku do Brumbálova hrobu. Pokud Harry zemře přirozenou smrtí, aniž by byl poražen, její mimořádná moc by měla zaniknout.

Tento plán však není úplně bez rizika. Harry se později stane bystrozorem a může být v souboji odzbrojen. Knihy už nevysvětlují, zda by každá jeho pozdější porážka mohla věrnost znovu přenést.

Filmová adaptace volí jednoznačnější řešení. Harry hůlku zlomí a její části shodí z mostu. Svou původní hůlku předtím na plátně neopraví.

Rozdíl mění význam závěru:

• knižní Harry moc odmítne a spoléhá na ukončení její linie,
• filmový Harry artefakt fyzicky zničí, aby jej už nikdo nemohl získat.

Byla Bezová hůlka skutečně nepřemožitelná?

Ne. Její vlastní historie tuto pověst vyvrací.

Antioch byl zavražděn. Emerica porazil Egbert. Deverilla zabil Loxias. Grindelwalda přemohl Brumbál a Brumbála odzbrojil Draco.

Hůlka mohla být mimořádně mocná, nedokázala však zajistit automatické vítězství v každé situaci. Záleželo na schopnostech kouzelníka, překvapení, okolnostech i soupeři.

Její legenda navíc přitahovala lidi, kteří chtěli majitele zabít. Čím hlasitěji se někdo chlubil nepřemožitelnou zbraní, tím více nepřátel se ji pokoušelo získat.

Bezová hůlka nebyla cestou k nesmrtelnosti. Byla nejmocnější zbraní, která neustále přiváděla dalšího vraha ke dveřím svého majitele.

Bezová hůlka pravděpodobně vznikla zásluhou Antiocha Peverella. Po jeho vraždě procházela po staletí mezi černokněžníky, kteří ji získávali porážkou, krádeží nebo zabitím předchozího držitele.

Grindelwald ji ukradl Gregorovičovi a v roce 1945 o ni přišel v souboji s Brumbálem. Ředitel chtěl její krvavou linii ukončit předem domluvenou smrtí, ale ještě před příchodem Snapea jej odzbrojil Draco Malfoy.

Harry následně přemohl Draca v sídle Malfoyových a nevědomky získal věrnost hůlky, která se nacházela úplně jinde. Voldemort tento převod nepochopil, zbytečně zabil Snapea a vstoupil do posledního souboje se zbraní oddanou jeho protivníkovi.

Harry se nestal pánem Bezové hůlky tím, že ji vytáhl z Brumbálova hrobu. Stal se jím ve chvíli, kdy vyrval obyčejnou hůlku z Dracovy ruky.