Boromir Aragornovi nevěřil. Jeho poslední volba z něj ale udělala krále.

Jeden Gondor celý život bránil, druhý se mu desítky let vyhýbal. Boromir a Aragorn proto nejsou jen spolubojovníci, které rozdělí Jeden prsten. Představují dvě odlišné odpovědi na otázku, kdo má právo vést zemi stojící na pokraji zkázy. Boromirův pád odhalí nebezpečí moci, jeho poslední čin však Aragornovi předá něco, co žádný rodokmen zajistit nemohl: důvěru člověka, který si svou autoritu v Gondoru skutečně odsloužil.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Sauron povstal a kuje Jeden prsten. Prsteny moci lákají na temnější třetí sérii.

Boromir a Aragorn nebojují o stejný trůn.

Na první pohled působí jejich napětí jako jednoduchý spor mezi právoplatným dědicem a mužem, který jej odmítá uznat. Skutečnost je složitější.

Boromir je nejstarším synem Denethora II., vládnoucího správce Gondoru. Po otcově smrti by nepřevzal královskou korunu, ale úřad správce. Přesto představuje prakticky všechno, co obyvatelé země od vůdce očekávají: je velitelem, válečníkem, dědicem významného rodu a hrdinou obrany Osgiliathu.

Boromir si Gondor nevymyslel jako romantický cíl. Vyrostl v jeho válce.

Aragorn proti tomu přichází jako Chodec ze severu, o němž většina Gondoru nikdy neslyšela. Je potomkem Isildura a náčelníkem Dúnadanů, jeho nárok ale pochází ze zaniklé severní linie. Gondorští králové navíc tradičně pocházeli z rodu Isildurova bratra Anáriona. Historie následnictví proto není tak jednoduchá, jak ji zkracuje věta o návratu právoplatného krále.

Pro Boromira není Aragorn automaticky nepřítelem. Je však mužem, který se opírá o starobylý meč, rodovou paměť a proroctví, zatímco Boromir má za sebou vojáky, mrtvé přátele a město, jež musí přežít další útok. Jeho pochybnost proto není pouhá ješitnost.

Film z jejich prvního setkání vytvořil otevřenou rivalitu.

V Tolkienově knize přichází Boromir do Roklinky kvůli prorockému snu, který se opakovaně zdál Faramirovi a jednou také jemu. Hledá odpověď na význam Isildurovy zhoubné zhouby, zlomeného meče a půlčíka.

Na Elrondově radě se dozvídá Aragornovu totožnost. Reaguje překvapeně a obezřetně, nevystupuje však jako člověk, který by chtěl Chodce okamžitě ponížit. Knižní Aragorn navíc svou dědickou roli přijímá podstatně jistěji. Otevřeně nosí úlomky Narsilu a už před rozpadem Společenstva počítá s cestou do Minas Tirith.

Peter Jackson konflikt zostřil. Když Legolas představí Aragorna jako dědice Gondoru, filmový Boromir jeho nárok odmítne slovy, že Gondor krále nepotřebuje. Kamera tím proti sobě postaví dva muže, kteří ještě nezkřížili meče, ale už zpochybňují představu toho druhého o vedení.

Změna má jasný dramatický účel. Filmový Aragorn se koruny obává, protože v sobě vidí Isildurovu slabost. Boromir se jí nechce vzdát ve prospěch neznámého poutníka. Jeden si není jistý, zda má právo vládnout. Druhý si není jistý, zda by jej vůbec následoval.

Jsou si podobnější, než chtějí připustit.

Napětí mezi nimi funguje právě proto, že nejde o protiklady. Boromir a Aragorn mají mnoho společného.

Oba jsou válečníci zvyklí převzít odpovědnost, když se ostatní dostanou do nebezpečí. Při přechodu Caradhrasu razí cestu hlubokým sněhem a pomáhají menším členům výpravy. V boji přirozeně spolupracují. Ani jeden nepovažuje hobity za bezcennou zátěž.

Boromir se zvlášť ve filmu sbližuje s Merrym a Pipinem. Učí je zacházet s mečem, žertuje s nimi a při útoku skřetů je chrání vlastním tělem. Jeho poslední obrana proto není náhlým hrdinstvím vloženým do příběhu kvůli vykoupení. Dokončuje vztah, který vznikal během celé cesty.

Aragorn zase postupně poznává člověka ukrytého za gondorskou pýchou. Vidí velitele, který se nebojí práce ani boje, ale také vyčerpaného syna přesvědčeného, že se jeho země bez nové zbraně zhroutí.

Boromir není špatnější verze Aragorna. Je obrazem toho, čím by se Aragorn mohl stát, kdyby začal považovat vlastní dobrý úmysl za omluvu pro použití jakékoliv moci.

Jeden prsten využije Boromirovu největší ctnost

Boromirovo pokušení bývá zjednodušováno na touhu po slávě nebo trůnu. Taková motivace v něm částečně existuje, Jeden prsten ale útočí především prostřednictvím jeho oddanosti Gondoru.

Boromir denně sleduje, jak jeho země zadržuje Mordor. Ví, že vojáků ubývá, spojenci nepřicházejí a Sauronova síla roste. Když ostatní na Elrondově radě rozhodnou, že nejmocnější dostupná zbraň musí být zničena, slyší v tom téměř nepochopitelné plýtvání.

Jeho úvaha má tragickou logiku: pokud Prsten dokáže přemoci Saurona, proč jej nepoužít k ochraně nevinných? Problém spočívá v přesvědčení, že právě on nebo Gondor dokážou moc ovládat, aniž by se jí sami podřídili.

Prsten mu neslibuje jen osobní velikost. Nabízí mu vítězství, uznání otce, bezpečné město a konec strachu. Boromirova láska k domovu se postupně mění v přesvědčení, že má právo rozhodnout také za Froda.

Právě proto je jeho pád tak důležitý pro Aragorna. Ukazuje, že ušlechtilý cíl člověka před zkažeností nechrání. Naopak jí může poskytnout nejsilnější ospravedlnění.

Filmový Aragorn se od Boromira neliší tím, že by necítil touhu zachránit Gondor. Liší se obavou, že by při tom zopakoval Isildurovo selhání.

Boromir věří, že silný muž může Prsten přinutit sloužit dobru. Aragorn už ví, že samotná sebedůvěra není důkazem odolnosti. Jeho zdrženlivost proto nepředstavuje zbabělost ani nezájem o vlast. Jde o nedůvěru k moci, která každému uživateli slíbí, že právě on bude výjimkou.

Tím Boromir nepřímo připravuje Aragorna na vládu. Budoucí král vidí, jak snadno se služba lidem může změnit v jejich ovládání. Později proto nevstupuje do Gondoru jako dobyvatel požadující poslušnost kvůli svému původu. Nejdříve jej brání, léčí jeho obyvatele a získává jejich přijetí činy.

Boromir chce moc, aby mohl zachránit Gondor. Aragorn pochopí, že Gondor může vést teprve ve chvíli, kdy jej nebude potřebovat vlastnit.

Boromirův útok na Froda není jeho poslední rozhodnutí.

Na Amon Henu Boromir Froda nejprve přesvědčuje, aby Prsten odnesl do Minas Tirith. Když hobit odmítne, zoufalství přeroste v násilí a Boromir se jej pokusí zmocnit.

Jakmile si Frodo nasadí Prsten a zmizí, jeho vliv povolí. Boromir okamžitě pochopí, co udělal. Nesnaží se čin utajit ani pokračovat v pronásledování. Vrací se k ostatním, přiznává, že Froda vyděsil, a během následného útoku vyráží na pomoc Merrymu a Pipinovi.

Jeho poslední boj nevymaže pokus o krádež. Dává mu však správné místo v Boromirově příběhu. Selhal v jediném strašlivém okamžiku, ale odmítl dovolit, aby tento okamžik rozhodl také o jeho posledním činu.

Když jej Aragorn najde smrtelně zraněného, Boromir se přizná. Neobviňuje Prsten, Froda ani ostatní členy Společenstva. Přijímá vlastní odpovědnost a žádá Aragorna, aby zachránil Minas Tirith a jeho lid.

Aragorn mu odpoví, že neprohrál, ale zvítězil. Boromirovým skutečným vítězstvím není počet zabitých skřetů. Je jím návrat k sobě samému poté, co poznal svou nejhorší slabost.

Kniha z Boromira nedělá Aragornova poddaného.

Boromirova smrt otevírá knižní Dvě věže, zatímco Jackson ji přesunul na konec Společenstva Prstenu. Film tím získal uzavřený emocionální oblouk, v předloze však jejich poslední rozhovor zůstává zdrženlivější.

ČTĚTE TAKÉ: Pán prstenů expanduje. Vedle Gluma vzniká úplně nový film.

Knižní Boromir žádá Aragorna, aby šel do Minas Tirith a zachránil jeho lid. Výslovně jej ale neosloví jako krále. Jeho žádost lze chápat jako důvěru ve schopného velitele a dědice dávného rodu, nikoliv nutně jako formální přijetí Aragornova nároku.

Aragorn po Boromirově smrti neprozradí Legolasovi a Gimlimu podrobnosti jeho pádu. Řekne jim, že Boromir zemřel při obraně hobitů. Chrání tím čest muže, který se mu v poslední chvíli svěřil.

V knize se jejich vztah uzavírá odpuštěním. Aragorn nepotřebuje Boromira soudit, aby mohl převzít jeho nedokončený úkol.

Tolkien tak ponechává politickou otázku otevřenější. Boromir uzná Aragornovu hodnotu, nemusí se však před smrtí symbolicky vzdát veškerých pochybností o návratu krále.

Film přidává větu, která změní celý Aragornův příběh.

Jacksonova verze jde dál. Umírající Boromir slíbí, že by Aragorna následoval jako bratra, velitele a krále.

Tato slova nejsou převzatá z Tolkienovy knihy. Sean Bean později popsal, že finální podobu rozhovoru připravili s Viggem Mortensenem, Peterem Jacksonem a Fran Walshovou krátce před natáčením. Právě filmová věta dává jejich konfliktu jednoznačné rozuzlení.

Na začátku Boromir odmítal myšlenku, že Gondor potřebuje krále. Před smrtí ale nepřijímá pouze Aragornův rodokmen. Přijímá člověka, jehož viděl pochodovat, bojovat, pochybovat a odmítnout Prsten.

Jeho uznání má proto větší váhu než Elrondovo vysvětlení původu. Boromir je prvním významným Gondoranem, který Aragornovi neslibuje poslušnost kvůli krvi, ale kvůli zkušenosti.

Viggo Mortensen po letech označil tuto scénu za svou možná nejoblíbenější z celé trilogie. Vyzdvihl právě skutečnost, že mezi dvěma muži, kteří se dříve střetávali, nakonec vznikne silné spojení bez potřeby velkých efektů nebo monster.

NENECHTE SI UJÍT: Viggo Mortensen byl Aragorn i mimo kamery. Kaskadérům z Pána prstenů zaplatil právníky z vlastní kapsy.

Aragorn přijme Gondor dříve než jeho korunu.

Po Boromirově smrti Aragorn slíbí, že nedovolí padnout Bílému městu ani jeho lidu. Je to rozhodující změna filmové postavy.

Do té chvíle mluví o Gondoru jako o dědictví, jehož se obává. Nyní se z něj stává konkrétní domov člověka umírajícího v jeho náručí. Aragorn nepřijímá trůn, přijímá odpovědnost.

Film tuto proměnu vyjadřuje i beze slov. Po Boromirově pohřbu si Aragorn vezme jeho kožené nátepníky se znakem Gondoru a nosí je po zbytek trilogie. Nejsou královskou korunou ani důkazem nároku. Připomínají slib daný muži, který svého krále nikdy neuvidí vstoupit do Minas Tirith.

Následuje Aragornovo první skutečně královské rozhodnutí. Společenstvo se rozpadlo, Frodo se Samem pokračují sami a Merry s Pipinem byli uneseni. Aragorn se přestane trápit tím, že výprava selhala, a rozhodne se zachránit ty, kterým ještě pomoci může.

Nevolí symbolické poslání, ale živé lidi. Právě tím začíná jednat jako král dávno před korunovací.

Boromir krále nevytvořil svou poslušností, ale svou pochybností,

Kdyby Aragorna od začátku bezvýhradně následoval, jejich vztah by neměl stejnou sílu. Boromir jej nutí čelit nepříjemné otázce: co vlastně dává člověku právo vládnout zemi, jejíž utrpení dosud sledoval převážně z dálky?

Aragorn má původ, zkušenosti i mimořádné schopnosti. Boromir mu však připomíná, že království není prázdný trůn čekající na správné příjmení. Tvoří je lidé, kteří jej celé generace chránili bez krále.

Boromir zase díky Aragornovi pozná, že služba Gondoru nemůže znamenat snahu ovládnout každou sílu, která by mu mohla pomoci. Jeho poslední přiznání není kapitulací před dokonalejším mužem. Je přijetím skutečnosti, že záchrana země může pokračovat i bez něj.

Oba proto ve vztahu získají něco, co jim chybělo. Boromir nalezne vůdce, jemuž může svěřit svůj lid. Aragorn získá důvod přestat vnímat Gondor jako břemeno vlastního rodu.

Boromir se korunovace nedožije. Přesto je jeho přítomnost ukrytá v každém dalším Aragornově kroku k Bílé věži. Nepoklekl před hotovým králem. Přiměl budoucího krále, aby konečně vstal.