Harry Potter skrývá mnohem temnější příběhy, než ukázaly filmy. Jeden z duchů Bradavic zavraždil dceru zakladatelky školy.

Bradavice jsou plné tajemství, ale některá z nich jsou mnohem děsivější než samotná černá magie. Zatímco filmy o Harrym Potterovi představily školní duchy především jako zvláštní a občas komické obyvatele kouzelnického hradu, knižní předloha odhaluje jejich tragickou minulost. Krvavý baron například zavraždil dceru jedné ze zakladatelek Bradavic a Skoro bezhlavý Nick zemřel při mimořádně kruté popravě. Ani ostatní duchové přitom nemají za sebou zrovna šťastné životy.

S novým seriálovým zpracováním Harryho Pottera od HBO se pozornost znovu obrací také k méně známým obyvatelům Bradavic. Duchové jednotlivých kolejí totiž nejsou pouze dekorací kouzelnických chodeb. Každý z nich kdysi skutečně žil a jejich příběhy sahají od nešťastných kouzel až po vraždy, zradu a staletí trvající výčitky svědomí.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nový Harry Potter od HBO odhalil další obsazení! Do Bradavic se vrací legendární postavy, které fanoušci milují.

Krvavý baron zavraždil ženu, kterou miloval.

Krvavý baron patří mezi nejděsivější obyvatele Bradavic. Kolejního ducha Zmijozelu poznáme podle prázdného pohledu, krvavých skvrn na hábitu a řetězů, které za ním při pohybu hlasitě chrastí. Dokonce i Protiva, který bez větších zábran obtěžuje studenty a profesory, před ním projevuje respekt. Za jeho hrozivým vzhledem se však skrývá tragédie úzce spojená se samotnými počátky kouzelnické školy.

Před mnoha staletími byl baron zamilovaný do Heleny z Havraspáru, dcery zakladatelky školy Roweny z Havraspáru. Helena však jeho city neopětovala. Navíc měla komplikovaný vztah se svou matkou, jejíž mimořádné inteligenci a pověsti nedokázala uniknout. V touze dokázat vlastní výjimečnost proto ukradla matčin kouzelný diadém a uprchla do albánských lesů.

Když Rowena vážně onemocněla, zatoužila svou dceru ještě naposledy spatřit. Požádala proto barona, aby Helenu vypátral a přesvědčil ji k návratu. Věřila, že právě muž, který její dceru miloval, dokáže uspět. Netušila však, že tím Helenu vystavuje smrtelnému nebezpečí.

Baron ji skutečně našel, ale Helena se odmítla vrátit a jeho city dál neopětovala. Rozzuřený odmítnutím vytáhl nůž a zavraždil ji. Teprve poté si uvědomil hrůzu svého činu a stejnou zbraní ukončil vlastní život.

Dvojice se později vrátila mezi živé jako duchové. Helena se stala Šedou dámou, která představuje Havraspár, zatímco její vrah získal jméno Krvavý baron. Stříbřité skvrny na jeho oděvu připomínají krev prolitou během tragédie a řetězy nosí jako symbol pokání. Nejde tedy o trest, který mu někdo uložil, ale o připomínku viny, které se ani po smrti nedokázal zbavit.

Jejich minulost zároveň vysvětluje, proč je Šedá dáma tak zdrženlivá a proč se o svém životě zdráhá mluvit. Celé tajemství se naplno odhaluje až v závěrečné knize Harry Potter a Relikvie smrti, když Harry pátrá po ztraceném diadému Roweny z Havraspáru.

Skoro bezhlavý Nick zemřel po 45 ranách sekerou.

Sir Nicholas de Mimsy-Porpington, známý jako Skoro bezhlavý Nick, působí vedle Krvavého barona téměř bezstarostně. Přátelský duch Nebelvíru ochotně rozmlouvá se studenty, účastní se školních slavností a rád připomíná svůj šlechtický původ. Jeho neobvyklá přezdívka však připomíná jednu z nejkrutějších smrtí v celém kouzelnickém světě.

Nick žil v patnáctém století a působil na královském dvoře Jindřicha VII. Jeho osud zpečetilo zdánlivě nevinné kouzlo, kterým chtěl pomoci dvorní dámě jménem Lady Grieve. Ta měla křivé zuby a Nick se rozhodl, že jí je pomocí magie narovná. Zaklínadlo se ovšem nepovedlo a místo krásného úsměvu jí narostly zvířecí kly.

Následky byly katastrofální. Nick byl zatčen a odsouzen k smrti, přičemž poprava se uskutečnila 31. října 1492. Kat však neměl dostatečně ostrou sekeru, a tak se poprava proměnila v dlouhé utrpení. Podle kouzelnické historie musel Nick snést celkem 45 úderů, než zemřel. Ani tak se ale nepodařilo jeho hlavu úplně oddělit od těla.

Právě odtud pochází přezdívka Skoro bezhlavý Nick. Jeho hlava zůstala připojená pouze úzkým proužkem kůže a tkáně, což mu po smrti způsobovalo další potíže. Přestože mohl hlavu vyklonit do nepřirozeného úhlu, nikdy ji nedokázal zcela oddělit.

Kvůli tomu jej odmítali členové Bezhlavého honu, spolku duchů, kteří si zakládali na dokonale oddělených hlavách. Nick se tak stal terčem posměchu i několik století po své smrti. V knize Harry Potter a Tajemná komnata dokonce pořádá oslavu pětistého výročí svého úmrtí, která studentům odhaluje poněkud bizarní společenský život bradavických duchů.

Šedá dáma nevědomky pomohla Voldemortovi.

Příběh Heleny z Havraspáru však nekončí její vraždou. Dcera jedné ze zakladatelek Bradavic totiž sehrála důležitou roli také při vzestupu lorda Voldemorta. Její dávné rozhodnutí ukrást matčin diadém mělo následky, které se projevily téměř o tisíc let později.

Helena kdysi ukryla diadém v dutině stromu v albánských lesích, kde se později odehrála její tragická smrt. Po staletí místo jeho úkrytu tajila a odmítala o něm mluvit. Jedním z mála lidí, kterým nakonec své tajemství svěřila, byl mladý Tom Raddle, budoucí lord Voldemort.

Raddle dokázal využít její touhu po porozumění a přesvědčit ji, aby mu místo úkrytu prozradila. Diadém následně získal a proměnil jej v jeden ze svých viteálů, tedy předmětů obsahujících část jeho rozdělené duše.

Helena si později uvědomila, jak strašlivou chybu udělala. Harrymu pravdu odhalila až během bitvy o Bradavice, kdy bylo nalezení diadému nezbytné pro Voldemortovu porážku. Její příběh tak spojuje dávnou historii čtyř zakladatelů školy s poslední kapitolou celé kouzelnické ságy.

Ani dobrosrdečný Tlustý mnich neunikl popravě.

Zcela odlišně působí kolejní duch Mrzimoru, známý jako Tlustý mnich. Na rozdíl od pochmurného Krvavého barona nebo uzavřené Šedé dámy je přátelský, veselý a mezi studenty velmi oblíbený. Ani jeho život ovšem neskončil přirozenou smrtí.

Za svého života působil jako mnich a snažil se pomáhat nemocným. K léčení přitom využíval své kouzelnické schopnosti, což mezi ostatními duchovními postupně vyvolalo podezření. Dokázal totiž uzdravovat nemocné pouhým dotykem hole a údajně měl také nepříliš šťastný zvyk vytahovat králíky z kalicha při bohoslužbách.

Ostatní duchovní začali jeho schopnosti považovat za něco nebezpečného a nakonec byl popraven. Jeho dobré úmysly tak vedly k tragickému konci, přestože se pouze snažil pomáhat lidem.

Zajímavé je, že ani tato zkušenost jej nezměnila v zatrpklého ducha. Tlustý mnich si zachoval svou laskavost a ochotu odpouštět, čímž se výrazně odlišuje od ostatních bradavických přízraků.

Ufňukaná Uršula zemřela kvůli baziliškovi. Její smrt pomohla Voldemortovi vytvořit viteál.

Ufňukaná Uršula patří mezi nejznámější duchy Bradavic, přestože ji filmy představují především jako komickou postavu. Ve skutečnosti byla Myrtle Warrenová studentkou Havraspáru, kterou spolužáci neustále šikanovali. Její život tragicky skončil v roce 1943, kdy se stala obětí baziliška ukrytého v Tajemné komnatě.

Osudného dne se Myrtle schovala na dívčích toaletách poté, co se jí spolužačka Olive Hornbyová vysmívala kvůli brýlím. Zaslechla chlapecký hlas mluvící neznámým jazykem, a když vyšla z kabinky, spatřila obrovské žluté oči. Patřily baziliškovi, kterého vypustil mladý Tom Raddle, budoucí lord Voldemort. Jediný pohled do jeho očí ji okamžitě zabil.

Její smrt však měla mnohem děsivější význam. Voldemort vraždu Myrtle využil k vytvoření jednoho ze svých prvních viteálů, vlastního deníku, do kterého ukryl část své duše. Právě tento deník se o desítky let později dostal do rukou Ginny Weasleyové a způsobil opětovné otevření Tajemné komnaty.

Ani po smrti Myrtle nenašla klid. Nejprve pronásledovala spolužačku, která ji šikanovala, ale nakonec se musela vrátit do Bradavic, kde začala obývat toalety, na nichž zemřela. Ironií osudu právě její vzpomínky později pomohly Harrymu Potterovi odhalit tajemství baziliška a najít vstup do Tajemné komnaty.

Proč duchové zůstávají v Bradavicích i stovky let?

Kouzelnický svět Harryho Pottera nabízí také vysvětlení, proč se někteří zemřelí vracejí jako duchové, zatímco jiní nikoliv. V knihách se ukazuje, že duchové nejsou skutečným návratem člověka k životu, ale pozůstatkem jeho někdejší existence. Podle Skoro bezhlavého Nicka jde o možnost, kterou si volí někteří čarodějové ze strachu před smrtí a tím, co by mohlo následovat.

Samotný Nick Harrymu vysvětluje, že se rozhodl zůstat, protože neměl odvahu pokračovat dál. Jeho existence je proto zvláštním kompromisem. Může se pohybovat mezi živými, mluvit s nimi a sledovat svět, ale nedokáže se skutečně vrátit k životu ani prožívat všechno, co živým lidem připadá samozřejmé.

Právě tato skutečnost dává příběhům bradavických duchů mnohem smutnější rozměr. Krvavý baron už nikdy nenapraví vraždu Heleny, Nick se nedočká života, který mu byl násilně odebrán, a Šedá dáma zůstává připoutána k minulosti, kterou nedokáže změnit.

Původní filmy se těmto příběhům věnovaly jen okrajově. V případě Krvavého barona dokonce diváci nedostali téměř žádné vysvětlení jeho hrozivého vzhledu. Knižní předloha přitom ukazuje, že za zdánlivě obyčejnými duchy se skrývají jedny z nejtragičtějších událostí celé historie Bradavic.

ČTĚTE TAKÉ: Voldemorta hrálo v Harrym Potterovi šest různých herců: Jeden byl synovcem hlavní hvězdy a další se skrýval za Quirrellovou hlavou.

Až se tedy při další návštěvě kouzelnického hradu objeví na chodbě Skoro bezhlavý Nick nebo kolem studentů tiše proletí Krvavý baron, stojí za to si připomenout, že jejich strašidelné podoby nejsou pouhou součástí školní atmosféry. Jsou připomínkou životů, které skončily dávno před narozením Harryho Pottera, ale jejichž následky kouzelnický svět pociťoval ještě o několik století později.