Film ukázal jen zlomek nejdůležitějšího tajemství. Co z Prince dvojí krve skutečně zmizelo?

Knižní Harry Potter a princ dvojí krve není pouze příběhem o Dracu Malfoyovi, dospívání a smrti Albuse Brumbála. Pod jeho školními romancemi se skrývá téměř detektivní pátrání po minulosti Toma Raddlea. Filmová adaptace však většinu těchto vzpomínek odstranila. Proč se tvůrci vzdali samotného klíče k Voldemortovu myšlení – a jak tím změnili Harryho cestu k viteálům?

Článek porovnává knižní kánon s filmem Harry Potter a princ dvojí krve z roku 2009 a s následnými dvěma filmy Relikvie smrti. Série Fantastická zvířata tyto události neadaptuje a nenabízí k vynechaným vzpomínkám náhradu.

Kniha připravuje pátrání, film především tragédii.

Šestý díl plní v celé sérii obtížnou úlohu. Musí uzavřít Harryho život v relativním bezpečí Bradavic, připravit smrt jeho nejdůležitějšího učitele a současně vysvětlit, jak lze porazit nepřítele, který už jednou přežil zničení vlastního těla.

Kniha řeší tento problém prostřednictvím Brumbálových lekcí v Myslánce. Ředitel Harrymu postupně ukazuje vzpomínky lidí, kteří se v různých etapách setkali s Tomem Raddlem, jeho matkou nebo jeho předky.

Nejde o nezávazný životopis padoucha. Každá vzpomínka představuje stopu vedoucí k některému viteálu, jeho úkrytu nebo způsobu Voldemortova uvažování.

Filmová adaptace se vydala jinou cestou. Soustředila se na:

• Dracův úkol zavraždit Brumbála,
• Harryho snahu získat Křiklanovu vzpomínku,
• dospívání a romantické vztahy studentů,
• atmosféru války pronikající do Bradavic,
• citové pouto mezi Harrym a Brumbálem,
• závěrečnou zradu na astronomické věži.

Výsledkem je temná školní tragédie s výraznou romantickou a komediální vrstvou. Detektivní pátrání po Voldemortově minulosti se však z hlavní dějové linie proměnilo v několik krátkých zastávek.

Které vzpomínky zůstaly a které film odstranil?

Filmová verze zachovala především scény nezbytné k vysvětlení samotné existence viteálů. Většina materiálu, který pomáhal určit jejich podobu, ale zmizela.

Filmový divák tedy ví, co viteály jsou a kolik částí duše Voldemort zamýšlel vytvořit. Nedostane však stejnou odpověď na mnohem praktičtější otázku: Jak Harry s Brumbálem poznali, které předměty hledat?

Gauntovi vysvětlují, proč si Voldemort vybral prsten a medailon.

Jedna z nejrozsáhlejších knižních vzpomínek patří pracovníkovi ministerstva Bobu Ogdenovi. Ten navštívil zchátralý dům Gauntových kvůli Morfinovu útoku na mudlu Toma Raddlea staršího.

Harry při této návštěvě poznává Rojvola Gaunta, jeho syna Morfina a dceru Merope. Vidí násilnickou rodinu posedlou čistokrevným původem, která se chlubí příbuzenstvím se Salazarem Zmijozelem, přestože žije v bídě.

Rojvol vlastní dva zásadní předměty: starobylý prsten a Zmijozelův medailon. Pro čtenáře tím začíná historie dvou budoucích viteálů dávno předtím, než je Voldemort získá.

Vzpomínka současně vysvětluje Tomův původ. Merope se zamiluje do mudlovského Toma Raddlea, získá jej pravděpodobně pomocí nápoje lásky a později porodí jejich syna. Tom Raddle mladší je tedy potomkem Zmijozela, ale zároveň dítětem mudly – skutečností, kterou celý život nenávidí a zakrývá.

Film všechny Gaunty vynechává. Divák sice zahlédne poškozený prsten, který Brumbál již zničil, ale nedozví se:

• komu původně patřil,
• proč měl pro Voldemorta mimořádnou hodnotu,
• že kámen v prstenu je současně Relikvií smrti,
• jak souvisí se Zmijozelovým medailonem,
• proč Voldemort zavraždil svého otce.

Prsten se ve filmu stává důkazem, že Brumbál už jeden viteál našel. V knize je navíc zhmotněním Voldemortova původu, studu i potřeby přivlastnit si rodinnou historii.

• NENECHTE SI UJÍT: Od Toma Raddlea k Voldemortovi: Kompletní časová osa jeho vzestupu a pádu.

Morfinova vzpomínka ukazuje Voldemorta jako pachatele i vyšetřovatele.

Při další knižní lekci Harry zjistí, jak se dospívající Tom vrátil do Malého Visánku. Od Morfina se dozvěděl, kde žije jeho mudlovský otec, vzal strýcovu hůlku a zavraždil Toma Raddlea staršího i oba jeho rodiče.

Poté Morfinovi upravil paměť. Ministerstvo našlo v jeho hůlce důkazy, přijalo falešné přiznání a poslalo nevinného muže do Azkabanu. Tom si odnesl Gauntův prsten a později z něj vytvořil viteál.

Tato část příběhu odhaluje důležitý vzorec. Voldemort pouze nezabíjí. Vytváří náhradního viníka, zahlazuje vlastní přítomnost a z místa činu si odnáší trofej.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Sirius ho nenáviděl, Regulus mu svěřil život. Jeden skřítek odhaluje největší chybu rodiny Blackových.

Brumbál tím Harryho učí rekonstruovat nepřítelova rozhodnutí. Neříká mu jen, že existuje prsten. Ukazuje mu, proč si jej Tom vybral a jakým způsobem zakrývá své zločiny.

Ve filmu tento proces chybí. Brumbál již zná odpovědi a Harry je přijímá. V knize se Harry postupně učí odpovědi hledat sám.

Hepziba Smithová měla představit dva budoucí viteály.

Největší praktický dopad má vynechání vzpomínky domácí skřítky Hokey. Její paní Hepziba Smithová byla bohatá sběratelka, kterou mladý Tom Raddle navštěvoval jako zaměstnanec obchodu Borgin a Burkes.

Hepziba mu ukázala pohár Helgy z Mrzimoru a Zmijozelův medailon. Tom předměty okamžitě poznal jako mimořádně cenné památky spojené se zakladateli Bradavic. Krátce nato Hepziba zemřela, oba artefakty zmizely a vina byla pomocí upravené paměti přenesena na Hokey.

Vzpomínka potvrzuje Brumbálovu zásadní domněnku: Voldemort neukládal duši do náhodných předmětů. Vybíral si objekty, které považoval za hodné své velikosti – rodové památky, trofeje a relikvie zakladatelů školy.

Harry proto může odhadnout, že mezi viteály patří předměty spojené se Zmijozelem, Mrzimorem a Havraspárem. Brumbál se domnívá, že Voldemort chtěl získat také něco Nebelvírova, ale k odpovídající památce se nedostal.

Bez Hepzibiny vzpomínky mizí nejdůležitější spojnice mezi jednotlivými viteály.

To se projeví v první i druhé části filmových Relikvií smrti. Trojice ví, že musí viteály hledat, ale divák předem nezná pohár Helgy z Mrzimoru. Když Bellatrix Lestrangeová propadne panice kvůli možnému vykradení svého trezoru, hrdinové správně usoudí, že v Gringottově bance ukrývá něco důležitého.

Film však tuto stopu musí představit téměř od začátku. Kniha naopak nechává čtenáře rozpoznat předmět, jehož historii už zná.

Vynechaná žádost o práci oslabila stopu k diadému.

Když se Tom Raddle po letech vrátil do Bradavic, už se téměř nepodobal nadanému studentovi. Přivedl s sebou skupinu následovníků a požádal Brumbála o místo učitele obrany proti černé magii.

Brumbál jej odmítl. Současně později vyslovil podezření, že Voldemort během této návštěvy využil příležitost ukrýt v Bradavicích jeden z viteálů.

Knižní Harry tak dostává několik propojených stop:

• Voldemort považoval Bradavice za svůj skutečný domov.
• Chtěl se do školy vrátit.
• Vyhledával předměty zakladatelů.
• V době návštěvy mohl něco ukrýt.
• Ztracenou památkou Roweny z Havraspáru byl její diadém.

K tomu se přidává Harryho vlastní zkušenost. Když v Komnatě nejvyšší potřeby ukrýval učebnici Prince dvojí krve, položil starý diadém na bustu, aby své místo později poznal. Tehdy netušil, že se dotýká viteálu.

Filmová adaptace odstranila Raddleovu žádost o práci i tuto konkrétní přípravu nálezu. V závěrečném filmu proto Harry dospěje k přesvědčení, že jeden viteál zůstal v Bradavicích, výrazněji prostřednictvím svého spojení s Voldemortem. K diadému jej následně přivede duch Heleny z Havraspáru.

Takové řešení funguje v rámci filmového vyprávění. Mění však Harryho z člověka skládajícího historické důkazy v hrdinu vedeného především magickou intuicí a spojením s nepřítelem.

Proč tvůrci vzpomínky skutečně odstranili?

Scenárista Steve Kloves prozradil, že jeho původní verze scénáře obsahovala téměř všechny knižní vzpomínky a dokonce několik dodatečně dramatizovaných událostí z Raddleova života.

Rozhodující změna přišla s režisérem Davidem Yatesem. Podle Klovese chtěl Yates ukázat Voldemortův vzestup, ale neponořit celý film příliš hluboko do životopisu mladého Toma Raddlea. Jednotlivé vzpomínky považoval za působivé na stránce, nikoli však nutně za stejně silné součásti souvislého filmu.

Toto rozhodnutí souviselo s celkovou stavbou adaptace. Film věnuje podstatně více prostoru vztahům Harryho, Ginny, Rona, Hermiony a Levandule. Tvůrci chtěli zachytit dospívání studentů a kontrast mezi běžnými školními problémy a přibližující se válkou.

Režisér navíc nechal vytvořit útok Smrtijedů na Doupě, který v knize vůbec není. V dobovém rozhovoru vysvětlil, že filmu uprostřed romantických zápletek chyběl vnější pocit nebezpečí. Nová akční scéna měla divákům připomenout, že Voldemortova válka pokračuje i za hranicemi školy.

Tvůrci tedy nevyměnili vzpomínky pouze za kratší stopáž. Vyměnili historické pátrání za bezprostřední emoce, romantiku a viditelnou hrozbu.

Útok na Doupě zabral místo, ale nezměnil další příběh.

Filmový útok Bellatrix Lestrangeové a Fenrira Šedohřbeta nabízí výrazné obrazy: Harry pronásleduje Smrtijedy mezi rákosím, Ginny se k němu přidává a Doupě nakonec hoří.

Scéna má jasnou tematickou funkci. Ukazuje, že ani domov Weasleyových už není bezpečný. Harryho ochota bez rozmyslu běžet za Bellatrix zároveň připomíná jeho reakci na Siriusovu smrt.

Z hlediska pokračování je však problematická. Obyvatelé útok přežijí a Doupě se v dalším filmu znovu používá bez podrobnějšího vysvětlení obnovy. Smrtijedi Harryho nedopadnou ani nezískají jinou trvalou výhodu.

Vynechaná Hepzibina nebo Morfinova vzpomínka by naopak přímo připravila viteály, jejichž hledání tvoří hlavní děj dvou následujících filmů.

Doupě dodává šestému filmu okamžité napětí. Vzpomínky by dodaly větší srozumitelnost celé filmové sáze.

• ČTĚTE TAKÉ: Čtyři přátelé měli změnit svět. Jejich příběh skončil zradou, vězením a smrtí.

Změnil film také význam závěru?

Ano – a nejde pouze o chybějící bitvu.

V knize Harry po poslední lekci chápe, že Brumbál jej připravuje jako svého pokračovatele. Výprava do jeskyně je prvním skutečným pokusem získat viteál na základě společného pátrání. Po Brumbálově smrti se Harry rozhodne školu opustit a dokončit práci, jejíž logice rozumí.

Film zachovává jeskyni, falešný medailon i Harryho rozhodnutí pokračovat. Protože ale odstranil většinu lekcí, jejich vztah působí odlišně. Brumbál zde Harryho připravuje především morálně a emocionálně. Předává mu poslání, nikoli tak podrobnou metodu pátrání.

Filmový závěr navíc vynechává střet členů Fénixova řádu se Smrtijedy uvnitř Bradavic. Producent David Heyman vysvětloval rozhodnutí snahou neopakovat pozdější velkou bitvu o školu. Zmizel také Brumbálův pohřeb, který knižnímu Harrymu poskytl chvíli k přijetí ztráty a definitivnímu rozhodnutí opustit běžný studentský život.

Místo něj film používá tiché pozvednutí hůlek nad Brumbálovým tělem. Je to jednoduchý a působivý obraz, ale uzavírá především smrt milovaného ředitele. Knižní pohřeb uzavírá celou politickou éru kouzelnického světa.

Bylo odstranění vzpomínek chybou?

Jako samostatný film má Princ dvojí krve jasnou identitu. Střídá lehkost dospívání s pocitem nevyhnutelné tragédie, výborně využívá Dracovu izolaci a nechává vztah Harryho s Brumbálem skončit v mimořádně osobní rovině.

Kompletní převedení všech vzpomínek by mohlo zpomalit tempo a rozdělit pozornost mezi příliš mnoho časových období, herců a jednorázových postav. Obavy Davida Yatese proto nebyly bezdůvodné.

Z pohledu celé série však film zaplatil vysokou cenu. Pohár, medailon, prsten a diadém přestaly být závěrem dlouhého vyšetřování. Následující adaptace musely jejich význam vysvětlovat ve chvíli, kdy už je hrdinové hledali.

Největší ztrátou není samotné množství vynechaných informací. Film odstranil proces, během něhož se Harry učí uvažovat jako Voldemort.

V knize vítězí také díky tomu, že pochopí nepřítelovu ješitnost, vztah k Bradavicím a potřebu proměňovat významné předměty v trofeje. Ve filmech hraje větší roli psychické spojení s Voldemortem, náhlé vize a instinktivní rozpoznávání viteálů.

Obě verze dovedou Harryho ke stejnému cíli. Používají však jiného Harryho: knižní je Brumbálovým vyučeným detektivem, filmový především intuitivním protivníkem spojeným s Voldemortem vlastní myslí.

Sirius a Regulus Blackovi: Jak rodina rozdělila dva bratry.