Já, legenda změnila konec tak zásadně, že převrátila smysl celého příběhu.
Film Já, legenda převzal z románu Richarda Mathesona posledního člověka obklopeného nočními tvory, epidemii i jméno Robert Neville. Zároveň však odstranil odhalení, které vysvětlovalo samotný název knihy. Z tragického příběhu o zániku lidské nadvlády se stal boj vědce za záchranu lidstva. Teprve alternativní filmový konec část původní myšlenky vrátil — a právě na tuto verzi má navázat připravované pokračování.
Upozornění: Článek vyzrazuje závěr románu Já, legenda i obě zakončení filmu z roku 2007.
Kniha a film začínají podobně, ale míří opačným směrem.
Román Já, legenda vydal Richard Matheson roku 1954. Robert Neville v něm přežívá ve světě zasaženém nákazou, která proměnila většinu obyvatel v bytosti připomínající tradiční upíry. Přes den prohledává opuštěné domy a zabíjí nakažené ve spánku. V noci se zamyká doma a poslouchá jejich volání.
Film Francise Lawrence z roku 2007 používá stejný základ. Neville v podání Willa Smitha zůstává v opuštěném městě, přes den shání zásoby a po setmění se skrývá před nakaženými.
Podobnost je však převážně vnější. Kniha sleduje člověka, který nechápe vznikající společnost kolem sebe. Film sleduje vědce, který se pokouší starou společnost obnovit.
Právě tento rozdíl rozhoduje o tom, kým Neville je, co představují nakažení a proč by měl být „legendou“.
Knižní Robert Neville není spasitel lidstva.
Filmový Neville je vojenský virolog, který zůstal v New Yorku, aby našel lék na virus vzniklý po neúspěšné léčbě rakoviny. Má vybavenou laboratoř, provádí pokusy a věří, že jeho imunita může lidstvu pomoci získat zpět ztracený svět.
Mathesonův Neville takovým odborníkem není. Vědecké poznatky získává postupně samostudiem, experimentováním a pitvami. Jeho hlavním cílem navíc není vytvořit univerzální lék, který zachrání civilizaci. Především se snaží pochopit pravidla nákazy a přežít další den.
Tato změna dává filmové verzi aktivnějšího hrdinu a srozumitelnou misi. Divák přesně ví, čeho se Neville snaží dosáhnout. Současně jej však staví do morálně bezpečnější pozice. Jeho pokusy mohou být kruté, ale film je dlouho představuje jako nezbytnou cenu za možnou záchranu lidstva.
Knižní Neville žádné takové jednoznačné ospravedlnění nemá. Zabíjí nakažené především proto, že je považuje za monstra a ohrožení. Teprve později zjistí, že mezi nimi nerozlišoval tak dobře, jak si myslel.
Mathesonovi upíři nejsou pouhá zvířata.
Román zachovává řadu klasických upírských znaků. Nakažení nesnášejí sluneční světlo, reagují na česnek, zrcadla nebo náboženské symboly a mohou být zničeni dřevěným kůlem.
Matheson se však snaží staré pověry vysvětlovat biologicky a psychologicky. Ne každý nakažený je stejný. Někteří zemřeli a vrátili se jako nemrtví, jiní s nákazou dál žijí. Část z nich si postupně vytvoří léky, společenské uspořádání a vlastní představu budoucnosti.
Neville vidí jednu masu upírů. Ve skutečnosti vedle něj vzniká nová civilizace.
Film tradiční upíry nahrazuje Darkseekery, kteří působí spíše jako rychlí a agresivní predátoři. Nemluví, útočí ve smečkách a digitální podoba je vzdaluje lidem natolik, že je snadné považovat je za zvířata.
Původní filmová verze přesto obsahuje náznaky, že nejsou bezmyšlenkovití. Vůdce nakažených kvůli zajaté samici riskuje kontakt se sluncem. Později na Nevilla připraví past podobnou té, kterou vědec používal při lovu. Organizovaný útok na jeho dům rovněž nepůsobí jako náhodné běsnění.
Kino konec tyto stopy téměř ignoruje. Alternativní zakončení je naopak spojí do jednoho vysvětlení.
Sam je filmová změna, která příběhu skutečně pomohla.
V knize se Neville pokusí získat důvěru osamělého psa, který pravděpodobně také přežil epidemii. Zvíře je ale nemocné a krátce poté umírá. Jde o bolestnou epizodu zdůrazňující, jak obtížné je po dlouhé izolaci znovu navázat vztah.
Filmová fenka Sam má podstatně větší roli. Je posledním spojením s Nevillovou mrtvou rodinou, každodenní společnicí i důvodem, proč si hrdina udržuje určitý řád. Neville s ní mluví, cvičí a chrání ji jako posledního blízkého tvora ve svém životě.
Když se Sam nakazí a Neville ji musí vlastníma rukama usmrtit, nepřichází pouze o psa. Ztrácí poslední živou vazbu k člověku, kterým byl před epidemií.
Tady film využívá odklon od předlohy správně. Delší vztah se Sam umožňuje ukázat Nevillovu samotu bez dlouhého vysvětlování a dává jeho následnému psychickému zhroucení skutečnou váhu.
Ruth a Anna mění význam celého posledního dějství.
Knižní Neville potká ženu jménem Ruth, která tvrdí, že nákazu přežila. Postupně se ukáže, že patří k nové společnosti nakažených a byla vyslána, aby Nevilla sledovala.
Ruth není bezmocnou obětí, kterou má hrdina zachránit. Představuje svět, jenž bude existovat po něm. Přesto k Nevillovi získá určitý vztah a snaží se mu vysvětlit, že nová společnost jej nemůže nechat pokračovat v zabíjení svých členů.
Filmová Anna plní jinou funkci. Přijíždí se synem Ethanem, věří v existenci kolonie přeživších a snaží se Nevilla přesvědčit, že jejich setkání je součástí vyššího plánu. V kino verzi převezme vzorek léku a dopraví jej do bezpečí.
Ruth Nevillovi oznamuje, že staré lidstvo prohrálo. Anna mu naopak umožňuje lidskou civilizaci zachránit. Jedna postava přináší konec dosavadního světa, druhá naději na jeho obnovení.
V knize je Robert Neville monstrem z pověsti.
Knižní závěr odhalí, že nakažení vybudovali novou společnost a Nevilla zajali. Z jejich pohledu není osamělým hrdinou, ale zabijákem, který přes den vniká do domovů a likviduje jejich příbuzné ve chvíli, kdy se nemohou bránit.
Neville se podívá na dav čekající na jeho popravu a pochopí, že v lidech před sebou vyvolává stejný strach, jaký v něm dříve vyvolávali upíři. Pro novou civilizaci je děsivou postavou ze starého světa — bytostí, o níž se bude vyprávět ještě dlouho po její smrti.
Právě proto se kniha jmenuje Já, legenda.
Neville není legendárním zachráncem lidstva. Stává se posledním představitelem vymírajícího druhu a strašákem nové společnosti. Jeho smrt potvrzuje, že člověk už není měřítkem, podle kterého se určuje, kdo je normální a kdo monstrum.
To je nejodvážnější myšlenka Mathesonova příběhu. Konec světa zde neznamená úplný zánik života. Znamená pouze konec lidského práva rozhodovat, jak má svět vypadat.
Kino konec proměnil Nevilla v klasického mučedníka.
V uvedené filmové verzi Darkseekeři proniknou do Nevillova domu a obklíčí laboratoř. Neville zjistí, že jeho léčba zabrala, odebere krev nakažené samici a předá vzorek Anně. Tu s Ethanem ukryje do bezpečí a sám proti útočníkům odpálí granát.
Anna následně dorazí do kolonie přeživších a odevzdá lék. Neville se stává legendou, protože za záchranu lidstva obětoval život.
Takové zakončení je snadno pochopitelné a emocionálně uzavřené. Hrdina dokončí svou misi, napraví předchozí selhání a umožní ostatním pokračovat. Problém spočívá v tom, že používá titul knihy přesně opačným způsobem.
Mathesonův Neville je legendou nové rasy, protože ji terorizoval. Filmový Neville je legendou lidí, protože je zachránil. Morální převrácení zmizelo a nahradilo je tradiční hrdinské sebeobětování.
Kino konec navíc nedává uspokojivou odpověď na chování vůdce Darkseekerů. Jeho riskování, pasti i soustředění na jednu konkrétní zajatou samici vypadají jako projevy vztahu a inteligence. Finále je však redukuje na překážku, kterou je potřeba vyhodit do vzduchu.
Alternativní konec vrací nakaženým lidskost.
V alternativním zakončení Neville pochopí, že vůdce Darkseekerů nechce získat lék ani ho bezdůvodně zabít. Přišel zachránit svou družku, kterou Neville unesl a používá k experimentům.
Vědec samici odpojí od přístrojů a vrátí ji. Vůdce ji obejme a ostatní nakažení ustoupí. Neville se následně podívá na fotografie předchozích pokusných subjektů a poprvé vidí svou práci jejich očima.
V jejich příběhu není lékařem. Je tvorem, který je unáší, mučí a zabíjí.
Tato verze je tematicky mnohem bližší Mathesonovi, přestože knižní závěr věrně nekopíruje. Neville není zajat ani popraven a žádná nová společnost mu veřejně nevysvětlí jeho postavení. Dostane možnost svou chybu pochopit, nakaženou vrátit a odejít s Annou a Ethanem.
Alternativní konec proto není knižním zakončením. Je jeho mírnější hollywoodskou variantou. Zachovává morální odhalení, ale nechává hrdinu přežít.
Proč byl lepší konec nahrazen.
Režisér Francis Lawrence později připustil, že alternativní zakončení považuje za filozoficky silnější. Při testovacích projekcích však diváci odmítali představu, že tvorové představovaní po většinu filmu jako nepřátelská monstra mají lidskost a že právě Neville může být v jejich očích padouchem.
Z hlediska klasické hollywoodské stavby příběhu alternativní konec skutečně porušuje několik očekávání. Hrdina nevyléčí svět, neporazí nepřítele a musí přiznat, že se zásadně mýlil. Jeho největším vítězstvím není úspěšný experiment, ale schopnost přestat experimentovat.
Kino zakončení je divácky bezpečnější. Alternativní je však poctivější vůči stopám, které film sám připravil.
Pokračování dává alternativnímu konci poslední slovo.
Scenárista a producent Akiva Goldsman potvrdil, že pokračování má vycházet právě z alternativního zakončení. Robert Neville tedy přežil a tvůrci se chtějí vrátit k Mathesonově myšlence, že doba člověka jako dominantního druhu může končit.
To není pouze technické řešení návratu Willa Smitha. Volba alternativního konce mění svět, ve kterém může dvojka vzniknout. Darkseekeři už nemohou být automaticky považováni za anonymní monstra čekající na vyléčení. Prokázali vztahy, schopnost komunikace, plánování i vlastní pohled na Nevillovy činy.
Pokračování proto může položit zajímavější otázku než „dokáže lidstvo porazit virus?“. Má staré lidstvo právo získat svět zpět, pokud se nakažení mezitím stali novou společností?
Kino konec nabídl uzavřený příběh o objevení léku. Alternativní verze otevírá konflikt dvou podob civilizace. Právě proto je pro pokračování mnohem použitelnější.
Která verze příběhu funguje nejlépe.
Film v řadě míst Mathesonovu látku účinně modernizuje. Opuštěný New York vytváří silnější vizuální podívanou, Sam dává Nevillově samotě emocionální střed a Will Smith dokáže dlouhé pasáže utáhnout téměř bez dalších herců.
Největší slabinou není samotné odchýlení od knihy. Adaptace nemusí kopírovat každou postavu ani událost. Problém vzniká ve chvíli, kdy film odstraní hlavní myšlenku předlohy, ale ponechá si název založený právě na ní.
Kino verze z Nevilla dělá legendu v běžném hrdinském smyslu. Alternativní konec alespoň ukazuje, že hrdina jednoho příběhu může být monstrem v příběhu někoho jiného. Kniha jde nejdál: nechá starý svět definitivně zemřít a přinutí posledního člověka přijmout, že budoucnost už mu nepatří.
Nejlepší zakončení proto nemá největší výbuch ani nejúspěšnější lék. Je jím okamžik, kdy Robert Neville konečně pochopí, proč se ho ostatní bojí.
