Historie Azkabanu: Tři století bez útěku skončila chybou, před níž Brumbál varoval.

Azkaban nevznikl jako kouzelnické vězení. Jeho první obyvatel v něm mučil mudlovské námořníky a zanechal po sobě pevnost prostoupenou tak temnou magií, že ji úřady nedokázaly bezpečně zničit. Ministerstvo později proměnilo toto místo ve zdánlivě nedobytnou věznici. Dokonalé zabezpečení však stálo na spojenectví s tvory, kteří nikdy nebyli skutečně věrní.

Základní časová osa Azkabanu.

U nejstarších událostí kánon neuvádí přesné roky. Spolehlivější data známe až od vzniku britského ministerstva kouzel.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Jak funguje Azkaban a proč z něj bylo nejobávanější kouzelnické vězení?

Vězení postavil černokněžník Ekrizdis.

Ostrov ležící v Severním moři se původně neobjevoval na žádné kouzelnické ani mudlovské mapě. Podle oficiálního popisu mohl být magicky vytvořen nebo alespoň rozšířen.

V 15. století na něm žil černokněžník známý jako Ekrizdis. Jeho skutečný původ ani národnost neznáme. Víme pouze, že byl mimořádně mocný, zřejmě duševně nemocný a věnoval se nejhorším podobám černé magie.

Ekrizdis lákal do pevnosti mudlovské námořníky, které mučil a zabíjel. Protože celý ostrov chránila silná zastírací kouzla, kouzelnické úřady dlouho netušily, že vůbec existuje.

Pevnost byla odhalena až po Ekrizdisově smrti, kdy jeho kouzla přestala působit.

Vyšetřovatelé, kteří vstoupili dovnitř, později odmítali popsat, co objevili. Nejméně děsivým zjištěním měla být skutečnost, že se v budově nacházelo velké množství mozkomorů.

Azkaban tedy nevytvořilo ministerstvo a mozkomorové do něj nebyli původně přivedeni jako dozorci. Úřady našly pevnost i její obyvatele už pohromadě.

Stvořil mozkomory přímo Ekrizdis?

Původ mozkomorů patří k nevyřešeným otázkám kouzelnického světa.

Je možné, že vznikli následkem Ekrizdisových pokusů, množství utrpení v pevnosti nebo dlouhodobého působení temné magie. Stejně tak se na ostrov mohli přistěhovat, protože je přitahovala bolest jeho obětí.

Kánon neposkytuje jednoznačnou odpověď. Oficiální historie pouze uvádí, že vyšetřovatelé po Ekrizdisově smrti našli Azkaban zamořený mozkomory.

Není proto možné vydávat za potvrzený fakt, že je černokněžník osobně vytvořil. Jisté je pouze to, že se tvorům v prostředí naplněném strachem a utrpením mimořádně dařilo.

Jejich počet navíc postupně rostl. Když se ministerstvo o několik století později rozhodlo pevnost využít, nejednalo s několika jednotlivými tvory, ale s početnou kolonií.

Proč kouzelníci pevnost rovnou nezničili?

Část tehdejších úředníků chtěla ostrov i s budovou zlikvidovat. Azkaban považovali za místo natolik zlé, že by nemělo dál existovat.

Proti zničení však stály dva zásadní argumenty.

Mozkomory nebylo možné běžnými prostředky zabít. Pokud by přišli o své útočiště, mohli se přesunout na britskou pevninu a pomstít se lidem, kteří jejich domov napadli.

Odborníci na stavby vytvořené černou magií navíc varovali, že samotná pevnost může reagovat na pokus o zničení. Její zdi byly prostoupené staletími bolesti a Ekrizdisovými kouzly. Nikdo přesně nevěděl, co by jejich násilné narušení vyvolalo.

Kouzelnické úřady proto Azkaban ponechaly stát. Ostrov zůstal po mnoho let opuštěný a mozkomorové se v něm dál množili.

První rozhodnutí nebylo udělat z Azkabanu vězení. Bylo pouze příliš nebezpečné pokusit se ho odstranit.

Zákon o utajení vytvořil problém s vězni.

Po zavedení Mezinárodního zákona o utajení v roce 1692 se kouzelníci museli důsledněji skrývat před mudly.

Dosavadní věznice se nacházely v různých britských městech a vesnicích. Pokusy kouzelníků o útěk doprovázely výbuchy, záblesky, pachy a další projevy magie, které mohly ohrozit utajení celého společenství.

Úřady proto začaly připravovat stavbu centrální věznice na vzdáleném ostrově. Mělo jít o zařízení vytvořené přímo pro bezpečné zadržování kouzelníků.

Plány ještě nebyly uskutečněny, když se roku 1718 stal ministrem kouzel Damocles Rowle.

Rowle nový projekt zrušil. Místo stavby humánnějšího vězení rozhodl, že ministerstvo využije už existující Azkaban.

Damocles Rowle proměnil hrozbu ve státní instituci.

Rowle byl autoritářský politik zvolený na základě tvrdého postoje vůči mudlům. K moci se dostal díky nespokojenosti kouzelníků, kteří se po přijetí zákona o utajení cítili zahnáni do podzemí.

Mozkomory nepovažoval za překážku. Viděl v nich ekonomickou výhodu.

Tvorové dokázali vězně zbavit naděje, zlomit jejich vůli a zabránit jim soustředit se na útěk. Ministerstvo je nemuselo platit, zásobovat ani pravidelně střídat. Stačilo jim poskytovat neustálý přísun lidí, jejichž štěstím a pozitivními emocemi se mohli živit.

Odborníci Rowlea varovali jak před mozkomory, tak před temnou historií budovy. Ministr jejich námitky ignoroval a začal na ostrov posílat první vězně.

Výsledky z čistě bezpečnostního hlediska působily přesvědčivě. Nikdo neutekl a mnozí odsouzení se už nikdy nevrátili. Někteří zešíleli, jiní ztratili vůli žít.

Ministerstvo nezkrotilo mozkomory. Uzavřelo s nimi obchod: vězně výměnou za ostrahu.

Eldritch Diggory odhalil skutečnou cenu systému.

Rowleův nástupce Perseus Parkinson používání Azkabanu podporoval. Když se roku 1733 stal ministrem Eldritch Diggory, vězení fungovalo přibližně patnáct let.

Z pohledu úředních statistik šlo o úspěch. Nebyl zaznamenán žádný útěk ani narušení zabezpečení.

Diggory se však rozhodl věznici osobně navštívit. Našel vězně v katastrofálním stavu. Mnozí byli duševně zlomení a u pevnosti už vznikl hřbitov pro lidi, kteří zemřeli zoufalstvím.

Po návratu do Londýna založil výbor, jenž měl najít náhradu za Azkaban nebo alespoň odstranit mozkomory z role strážců.

Odborníci jej varovali, že pravidelný přísun vězňů představuje jediný důvod, proč tvorové zůstávají převážně na ostrově. Pokud by jim ministerstvo odebralo potravu, mohli by zamířit mezi běžné obyvatelstvo.

Diggory přesto trval na hledání jiné cesty. Než výbor dospěl k výsledku, ministr onemocněl dračími neštovicemi a zemřel.

S jeho smrtí skončil na dalších dvě stě padesát let také vážný pokus systém změnit.

Azkaban byl rozšiřován místo reformován.

Následující ministři lidské podmínky ve vězení převážně ignorovali. Bezpečnostní rekord jim poskytoval jednoduchou obhajobu: Azkaban byl krutý, ale údajně fungoval.

Pevnost se proto nezmenšovala. Byla magicky rozšiřována, opravována a posilována.

Ministr Hesphaestus Gore, který vládl v letech 1752 až 1770, nechal Azkaban výrazně zrenovovat. Vězení se tím definitivně stalo pevnou součástí britského justičního systému.

Úředníci na ostrov cestovali jen výjimečně. Pobyt mezi tisíci mozkomory měl ničivé účinky i na návštěvníky, kteří tam strávili pouze krátkou dobu.

Právě vzdálenost pomohla systému přežít. Veřejnost vězně neviděla, ministři nemuseli sledovat jejich každodenní utrpení a mozkomorové odváděli většinu práce.

Azkaban nebyl udržován proto, že by představoval spravedlivý trest. Přežil, protože byl levný, vzdálený a zdánlivě neprostupný.

Rok 1981: Sirius Black skončil ve vězení bez soudu.

Po prvním pádu Voldemorta zaplnili Azkaban zajatí Smrtijedi i lidé považovaní za jejich spolupracovníky.

Mezi nimi byl Sirius Black, obviněný ze zrady Potterových a vraždy třinácti lidí. Skutečným pachatelem byl Peter Pettigrew, který zinscenoval vlastní smrt a přenesl vinu na Siriuse.

Sirius nedostal řádný soud. Barty Skrk starší jej nechal poslat přímo do Azkabanu, kde strávil přibližně dvanáct let.

Většina vězňů pod vlivem mozkomorů postupně ztrácela kontakt se skutečností. Sirius si zachoval rozum díky vědomí, že je nevinný. Tato skutečnost nebyla příjemnou vzpomínkou, kterou by mu mozkomorové mohli snadno odebrat.

Pomáhala mu také schopnost proměnit se ve velkého černého psa. Mozkomorové jsou slepí a lidské emoce vnímají jinak než zvířecí. V psí podobě na ně Sirius působil jako méně výrazná a méně složitá mysl.

Jeho případ ukazuje nejnebezpečnější problém vězení. Trest vytvořený k úplnému zlomení člověka neumožňoval napravit justiční omyl – snažil se zničit i nevinného dříve, než mohl svou nevinu prokázat.

První útěk provedla žena, která v Azkabanu zůstala.

Bezpečnostní rekord věznice poprvé prolomil Barty Skrk mladší.

Po Voldemortově pádu byl odsouzen za účast na únosu a mučení Franka a Alice Longbottomových. Jeho těžce nemocná matka přesvědčila Bartyho Skrka staršího, aby syna zachránil.

Při návštěvě věznice použili mnoholičný lektvar. Matka přijala podobu syna, zatímco mladý Skrk vypadal jako ona. Mozkomorové výměnu nepoznali, protože oba byli nemocní a zoufalí a tvorové nedokázali rozeznat jejich fyzickou podobu jako lidský strážce.

Barty opustil ostrov ukrytý pod neviditelným pláštěm svého otce. Jeho matka zůstala v cele a krátce nato zemřela v synově podobě. Byla pohřbena pod jeho jménem, takže veřejnost uvěřila, že Barty Skrk mladší zemřel v Azkabanu.

Nešlo o skutečné překonání pevnosti z vnitřní strany. Útěk vyžadoval pomoc zvenčí, mnoholičný lektvar a oběť člověka ochotného vyměnit si s vězněm místo.

Přesto dokázal něco zásadního: mozkomorové nebyli schopni spolehlivě určit, koho vlastně hlídají.

Rok 1993: Sirius utekl bez cizí pomoci.

Siriusův útěk byl ještě závažnější. Nepotřeboval komplice, výměnu ani kouzelnický souboj.

V Denním věštci zahlédl fotografii Weasleyových z Egypta a poznal na ní Petra Pettigrewa v podobě Ronovy krysy Prašivky. Pochopil, že se zrádce nachází blízko Harryho.

Tento cíl mu poskytl dostatek odhodlání k útěku. Sirius zeslábl natolik, že se v psí podobě protáhl mezi mřížemi. Mozkomorové jeho proměnu nedokázali správně vyhodnotit a on následně přeplaval z ostrova na pevninu.

Ministerstvo místo přiznání chyby představilo Siriuse jako mimořádně nebezpečného masového vraha. Mozkomory vyslalo k Bradavicím, protože předpokládalo, že se pokusí dostat k Harrymu.

Během jediného školního roku však tvorové několikrát porušili hranice, které jim ministerstvo stanovilo. Vstoupili na famfrpálový stadion, napadli Harryho a nakonec se pokusili vysát duši jemu i Siriusovi.

Jejich poslušnost vždy závisela na tom, zda se jim právě nabízela příležitost nasytit.

Brumbál předpověděl jejich zradu.

Po Voldemortově návratu v roce 1995 Brumbál žádal Cornelia Popletala, aby mozkomory z Azkabanu okamžitě odstranil.

Varoval, že tvorové nemají skutečnou loajalitu k ministerstvu. Voldemort jim může nabídnout více obětí, volnější pohyb a mnohem větší množství zoufalství než vláda, která se je snaží udržet na jediném ostrově.

Popletal odmítl Voldemortův návrat přijmout a žádné zásadní opatření neprovedl.

V lednu 1996 z Azkabanu hromadně uprchla skupina nebezpečných Smrtijedů včetně Bellatrix Lestrangeové. Ministerstvo se pokusilo odpovědnost přenést na Siriuse Blacka a veřejnosti nepřiznalo, že se Voldemortovi obnovují původní síly.

Krátce nato se Brumbálova předpověď naplnila. Mozkomorové vězení opustili a přidali se k Temnému pánovi. Následoval druhý hromadný útěk, při němž se na svobodu dostali další Voldemortovi stoupenci.

Azkaban neselhal kvůli proražené zdi. Zhroutil se ve chvíli, kdy jeho strážci dostali výhodnější nabídku.

Po válce mozkomorové zmizeli, Azkaban nikoliv.

Po Voldemortově smrti se vedení ministerstva ujal Kingsley Pastorek, nejprve jako dočasný a později řádně zvolený ministr.

Azkaban nezrušil, ale odstranil z něj mozkomory. Strážní službu převzali bystrozorové, kteří jsou pravidelně střídáni s kolegy z pevniny.

Toto opatření změnilo základní princip věznice. Odsouzení zůstali izolováni na vzdáleném ostrově, jejich trestem už však nemělo být nepřetržité magické vysávání štěstí a postupné duševní zhroucení.

Podle oficiální historie nebyl po zavedení nového systému zaznamenán žádný další útěk.

Není potvrzené, co přesně se stalo se všemi mozkomory ani kde se po válce zdržují. Kánon pouze uvádí, že byli z vězení odstraněni. Nelze proto tvrdit, že je Kingsley dokázal vyhubit nebo zničit.

Reforma neukončila existenci Azkabanu. Ukončila státem schválené využívání tvorů, kteří se živili utrpením jeho vězňů.

Proč trvalo téměř tři století přiznat chybu?

Systém chránila pověst absolutní bezpečnosti. Dokud z vězení nikdo neutíkal, mohli ministři označovat všechny námitky za příliš riskantní nebo nepraktické.

Mozkomorové navíc současně představovali problém i zdánlivé řešení. Úřady je nedokázaly zničit a bály se, že bez přísunu vězňů zaútočí na pevninu. Proto jim poskytovaly oběti, aby zůstali na ostrově – a jejich přítomností následně ospravedlňovaly další používání Azkabanu.

Tento kruh přerušil až Voldemort. Ne proto, že by vězení chtěl reformovat, ale protože mozkomorům ukázal, že ministerstvo je ve skutečnosti nedokáže ovládat.

Kingsleyho změna následně dokázala, že původní Rowleův systém nebyl jedinou možností. Azkaban mohl fungovat také s lidskými strážci.

Největší dědictví věznice proto nepředstavují její zdi. Je jím varování, jak snadno se krutost změní v tradici, pokud ji dostatečně dlouho omlouvá bezpečnost.

Azkaban vznikl v 15. století jako tajná pevnost černokněžníka Ekrizdise. Po jeho smrti kouzelnické úřady objevily budovu prostoupenou černou magií a zamořenou mozkomory.

Ministr Damocles Rowle ji v 18. století proměnil ve vězení. Mozkomorové dostávali lidské utrpení a ministerstvo na oplátku získalo téměř bezplatné strážce. Eldritch Diggory se systém pokusil reformovat, ale zemřel dříve, než našel bezpečnou alternativu.

První vězeň unikl až po téměř třech stoletích díky výměně Bartyho Skrka mladšího s jeho matkou. Sirius Black následně roku 1993 dokázal uprchnout bez cizí pomoci. Brumbál později varoval, že mozkomorové přejdou k Voldemortovi, pokud jim nabídne více svobody a obětí. Ministerstvo ho neposlechlo a tvorové v roce 1996 Azkaban opustili.

Po válce je Kingsley Pastorek nahradil bystrozory. Vězení zůstalo v provozu, ale bez strážců živících se lidským zoufalstvím.

ČTĚTE TAKÉ: Kompletní časová osa Bezové hůlky od Antiocha Peverella až k Harrymu Potterovi.

Azkaban nebyl po staletí bezpečný proto, že ministerstvo mozkomory ovládalo. Fungoval jen do chvíle, než si tvorové vybrali pána, který lépe rozuměl jejich hladu.