Jak funguje Azkaban a proč z něj bylo nejobávanější kouzelnické vězení?

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Jak funguje Ministerstvo kouzel a proč nedokázalo zastavit Voldemorta?

Azkaban původně nebyl vězením.

Pevnost Azkaban stála na ostrově v Severním moři nejpozději od patnáctého století. Ostrov nebyl zakreslen na žádných mudlovských ani kouzelnických mapách a podle pozdějších záznamů mohl být vytvořen nebo alespoň rozšířen pomocí magie. Jeho prvním známým obyvatelem byl mocný černokněžník jménem Ekrizdis. O jeho původu se téměř nic neví, ale měl ovládat nejhorší formy černé magie. Na odlehlý ostrov lákal mudlovské námořníky, které mučil a zabíjel. Ministerstvo kouzel o existenci pevnosti dlouho nevědělo, protože ji chránila silná zastírací kouzla. Teprve po Ekrizdisově smrti ochranná kouzla zeslábla a kouzelníci ostrov objevili. Vyšetřovatelé, kteří vstoupili dovnitř, později odmítali popisovat, co přesně v pevnosti našli. Jisté bylo pouze to, že se v ní nacházelo velké množství mozkomorů a její stěny byly prostoupené utrpením i černou magií. Není potvrzeno, že mozkomory vytvořil samotný Ekrizdis. Mohli v pevnosti vzniknout následkem jeho zločinů, mohl je přivolat, nebo je pouze přitahovalo místo naplněné bolestí a zoufalstvím. Kánon jejich přesný původ nevysvětluje. Podrobnou minulost pevnosti popisuje oficiální text J. K. Rowlingové o Azkabanu.

Ministerstvo využilo hrůzu, kterou samo nevytvořilo.

Po zavedení Mezinárodního zákona o utajení kouzel potřebovalo britské Ministerstvo kouzel bezpečnější způsob zadržování nebezpečných čarodějů. Menší věznice roztroušené mezi kouzelnickými obcemi přinášely riziko, že pokusy o útěk prozradí existenci magie mudlům. Původním plánem bylo vybudovat nové vězení na odlehlém ostrově. Ministr kouzel Damocles Rowle však rozhodl, že levnější a účinnější bude využít již existující Azkaban. Mozkomorové se měli stát strážci, kteří Ministerstvu ušetří peníze, lidi i práci. Proti rozhodnutí vystupovali odborníci na černou magii i samotné mozkomory. Varovali, že pevnost je nebezpečná a že temné bytosti není možné skutečně ovládat. Ministerstvo přesto začalo do Azkabanu posílat první odsouzené. Z pohledu úřadů systém dlouho fungoval dokonale. Nedocházelo k útěkům a mozkomorové zůstávali převážně na ostrově, protože jim vězni poskytovali neustálý přísun lidského zoufalství. Bezpečnost Azkabanu tak byla vykoupena systematickým psychickým ničením všech, kdo se ocitli uvnitř.

Nejhorším trestem nebyla cela, ale mozkomorové.

Mozkomorové se neživili lidským tělem. Přitahovaly je pozitivní emoce, naděje a šťastné vzpomínky, které ze svého okolí postupně vysávali. Člověku v jejich blízkosti zůstávaly především nejhorší okamžiky jeho života. Jejich příchod doprovázel nepřirozený chlad a pocit, že už nikdy nebude možné prožít nic dobrého. Čím déle byl vězeň jejich působení vystaven, tím obtížnější bylo udržet si zdravý rozum, vůli k životu nebo vědomí vlastní identity. Vězni propadali zoufalství, přestávali jíst a někteří zemřeli, aniž by je musel kdokoliv fyzicky napadnout. Když ministr kouzel Eldritch Diggory navštívil Azkaban přibližně patnáct let po jeho otevření, nalezl převážně duševně zlomené vězně. U pevnosti už dokonce vznikl hřbitov pro ty, kteří zemřeli v důsledku dlouhodobého zoufalství. Diggory se pokusil prosadit změnu, ale zemřel na dračí neštovice dříve, než mohl být vytvořen nový systém. Pobyt v Azkabanu přitom nebyl stejný jako Polibek mozkomora. Při něm mozkomor vysaje oběti duši a zanechá po ní pouze živé tělo bez osobnosti, vzpomínek a vědomého života. Nešlo o běžnou součást každého rozsudku, ale o mimořádně krutý trest považovaný za osud horší než smrt. Jeho účinky shrnuje oficiální průvodce Polibkem mozkomora.

Proč bylo z Azkabanu téměř nemožné uprchnout?

První překážkou byla samotná poloha. Pevnost stála na odlehlém ostrově obklopeném studeným mořem, daleko od běžných kouzelnických sídel. Ani opuštění cely proto ještě neznamenalo svobodu. Uprchlík se musel dostat z pevnosti, vyhnout se mozkomorům a následně překonat moře. Nejúčinnější obranou však nebyly zdi. Mozkomorové dokázali vnímat přítomnost lidí prostřednictvím jejich emocí a téměř nepřetržitě oslabovali schopnost vězňů plánovat útěk. Člověk, který ztratil naději a nedokázal myslet na nic jiného než na vlastní traumata, jen těžko připravoval složitý plán. Proti mozkomorům navíc fungovalo jen velmi málo kouzel. Nejúčinnější ochranou bylo Patronovo zaklínadlo, které vyžadovalo soustředění na mimořádně šťastnou vzpomínku nebo jiný silný zdroj naděje. Právě něco takového bylo v prostředí Azkabanu téměř nemožné vyvolat. Vytvořit tělesného patrona navíc nezvládala ani většina zkušených kouzelníků. Oficiální encyklopedie popisuje mozkomory jako bytosti schopné vysávat štěstí, vyvolávat nejhorší vzpomínky a odnímat lidskou duši. Jejich schopnosti podrobněji shrnuje profil mozkomorů.

Sirius Black přežil díky vědomí vlastní neviny.

Sirius strávil v Azkabanu dvanáct let za zločin, který nespáchal. Skutečnost, že je nevinný, však nebyla šťastnou myšlenkou. Byla spíše chladným a pevným faktem, a proto mu ji mozkomorové nedokázali odebrat stejným způsobem jako pozitivní vzpomínky. Pomohla mu také jeho schopnost proměnit se ve velkého černého psa. Mozkomorové vnímali zvířecí emoce jako méně složité než lidské, takže na Siriuse v této podobě nepůsobili tak silně. Když po letech věznění výrazně zhubl, dokázal se jako pes protáhnout ven z cely, projít kolem zmatených strážců a přeplavat z ostrova na pevninu. K útěku mu dodal odhodlání novinový snímek rodiny Weasleyových, na kterém poznal Petra Pettigrewa. Sirius pochopil, že se skutečný zrádce nachází v blízkosti Harryho. Neunikl tedy pouze díky své proměně, ale také proto, že znovu získal konkrétní cíl, který byl silnější než zoufalství Azkabanu. Sirius byl prvním člověkem, o jehož útěku z Azkabanu se dozvěděla široká veřejnost. Ve skutečnosti však pevnost opustil ještě jeden vězeň před ním.

ČTĚTE TAKÉ: Voldemort by je nenašel, ani kdyby stál před jejich domem. Jak tedy ochrana Potterových selhala?

První útěk zůstal kouzelnickému světu utajen.

Barty Skrk mladší se dostal z Azkabanu díky své umírající matce. Ta přesvědčila svého manžela, aby jí dovolil se synem vyměnit místo. Matka a syn použili mnoholičný lektvar a přijali vzájemnou podobu. Barty následně opustil vězení ukrytý pod neviditelným pláštěm, zatímco jeho matka zůstala v cele a brzy zemřela. Mozkomorové výměnu neodhalili, protože jsou slepí a lidskou identitu nerozpoznávají běžným zrakem. Při návštěvě cítili jednoho zdravého a jednoho umírajícího člověka a stejnou dvojici zaznamenali také při odchodu. Nedokázali pochopit mateřskou oběť ani předpokládat, že si dva lidé dobrovolně vymění místo. Útěk Bartemua Skrka mladšího odhalil zásadní slabinu vězení. Mozkomorové byli výborní při potlačování lidské naděje, ale nedokázali spolehlivě rozlišovat jednotlivé lidi ani porozumět jejich motivacím.

Azkaban ukázal selhání kouzelnické spravedlnosti.

Hrůza Azkabanu by byla problematická i v případě, že by v něm končili výhradně usvědčení vrazi a stoupenci černé magie. Knihy však opakovaně ukazují, že Ministerstvo dokázalo člověka uvěznit bez spravedlivého procesu nebo na základě pochybných důkazů. Sirius Black nedostal řádný soud, který by mohl prokázat jeho nevinu. Rubeus Hagrid byl do Azkabanu odvezen během druhého otevření Tajemné komnaty, přestože proti němu neexistovaly přesvědčivé důkazy. Stan Silnička tam později skončil především proto, že Ministerstvo potřebovalo před veřejností předstírat úspěšný boj proti Voldemortovým stoupencům. V běžném vězení může neprávem odsouzený člověk alespoň doufat v nové důkazy, odvolání nebo pomoc zvenčí. V Azkabanu mu však strážci postupně odebírali právě schopnost takové naděje. Největší děs Azkabanu proto nespočíval pouze v mozkomorech, ale v možnosti, že jejich působení bude vystaven někdo, jehož vina nebyla nikdy spolehlivě prokázána.

Mozkomorové nikdy nebyli věrní Ministerstvu.

Ministerstvo považovalo mozkomory za své podřízené, jejich spolupráce však byla založena pouze na tom, že jim Azkaban poskytoval dostatek obětí. Albus Brumbál dlouhodobě varoval, že se temné bytosti přidají k Voldemortovi, jakmile jim nabídne více svobody a příležitostí živit se lidským zoufalstvím. Přesně to se nakonec stalo. Mozkomorové opustili své povinnosti a přidali se k Voldemortovi. Následovaly dva hromadné útěky Smrtijedů, mezi nimiž se nacházeli někteří z jeho nejnebezpečnějších přívrženců včetně Bellatrix Lestrangeové. Tím se rozpadla hlavní obrana věznice. Azkaban nebyl nedobytný díky dokonalým kouzlům nebo konstrukci, ale proto, že jeho strážci neměli důvod vězně propustit. Jakmile změnili stranu, systém vybudovaný během několika staletí přestal fungovat.

NENECHTE SI UJÍT: Voldemort, Snape a Harry jako tři bratři. Představuje Brumbál samotnou Smrt?

Co se s Azkabanem stalo po Voldemortově porážce?

Po skončení druhé kouzelnické války nebyl Azkaban zrušen. Nový ministr kouzel Kingsley Pastorek však ukončil používání mozkomorů jako vězeňských strážců. Nahradili je bystrozorové, kteří se na ostrově pravidelně střídali, aby dlouhodobý pobyt v temném prostředí nepoškozoval jejich psychiku. Podle pozdějších doplňujících informací od té doby nedošlo k žádnému dalšímu útěku. Reforma tak ukázala, že kouzelnická společnost nepotřebovala mozkomory k udržení bezpečného vězení. Jejich používání bylo především pohodlnou, levnou a mimořádně krutou volbou předchozích ministrů. Azkaban zůstal vězením, přestal však fungovat jako místo, kde součástí každého trestu bylo pomalé ničení lidské mysli.

Proč se Azkabanu báli i nevinní kouzelníci?

Azkaban spojoval několik druhů strachu současně. Ležel daleko od civilizace, chránila ho temná magie a jeho strážci dokázali připravit člověka o naději ještě dříve, než mohl začít přemýšlet o útěku. Pobyt uvnitř mohl znamenat šílenství, smrt nebo úplnou ztrátu duše. Současně neexistovala jistota, že v něm skončí pouze skuteční zločinci. Ministerstvo několikrát použilo Azkaban bez řádného soudu, jako preventivní opatření nebo jako nástroj k uklidnění veřejnosti. Pro obyčejného kouzelníka proto nebyl jen místem spravedlivého trestu. Byl také připomínkou toho, co může nekontrolovaná státní moc udělat člověku, kterému odmítne naslouchat. Název vězení tuto pověst vystihuje. J. K. Rowlingová jej vytvořila spojením názvu ostrovní věznice Alcatraz a slova Abaddon, které bývá spojováno se zkázou nebo místem zničení. Azkaban se měl stát kouzelnickým vězením, ale pod dohledem mozkomorů připomínal spíše místo, kde trest nekončil odnětím svobody. Odsouzenému postupně odebíral i vše, kvůli čemu mělo smysl svobodu znovu získat.