Zemřel muž, který dal Pennywisovi první nezapomenutelnou tvář.
Stačil mu široký úsměv, několik přehnaně zdvořilých slov a náhlý pohled přímo do kamery. Z klauna, který mohl stát na jakékoliv dětské oslavě, dokázal během okamžiku vytvořit noční můru. Tim Curry ale během své téměř šedesátileté kariéry vystřídal mnohem více tváří – a každé generaci zanechal jinou postavu, na kterou se nezapomíná.
Tim Curry zemřel ve svém domě v Los Angeles.
Britský herec a zpěvák Tim Curry zemřel v úterý 25. srpna 2026 ve svém domě v losangeleské čtvrti Toluca Lake. Bylo mu 80 let.
Zprávu potvrdila jeho dlouholetá manažerka a přítelkyně Marcia Hurwitz. Curry zemřel pokojně. Přesná příčina smrti zveřejněna nebyla.
Herec v roce 2012 prodělal těžkou cévní mozkovou příhodu, která jej připravila o část pohyblivosti a upoutala na invalidní vozík. Ani po dlouhém zotavování však úplně nepřestal pracovat. Pokračoval v hlasových rolích, účastnil se setkání s fanoušky a ještě v roce 2025 vydal autobiografii Vagabond.
Jeho smrt zasáhla několik rozdílných skupin diváků současně. Jedni v něm viděli transylvánského doktora Franka-N-Furtera, další komediálního komorníka Wadswortha nebo přehnaně podezíravého hotelového recepčního ze Sám doma 2. Pro fanoušky hororu ale navždy zůstane mužem, který jako první vtiskl televizní tvář Pennywisovi.
Jeho Pennywise nepotřeboval moderní efekty.
Když v roce 1990 vznikla televizní adaptace románu Stephena Kinga To, tvůrci neměli k dispozici možnosti současných hororových velkofilmů. Rozpočet i hranice televizního vysílání omezovaly násilí, triky a děsivé proměny titulního monstra.
Nejdůležitějším efektem se proto stal samotný Tim Curry.
Jeho Pennywise působil na první pohled téměř obyčejně. Měl barevný oblek, bíle namalovaný obličej a vzhled klauna, kterého by si rodiče skutečně mohli objednat na dětskou oslavu. Právě tato zdánlivá normálnost z něj dělala hrozbu.
Curry nepotřeboval být děsivý v každé sekundě. Nejdříve mohl působit vesele, přátelsky a směšně – a potom jedinou změnou hlasu nebo výrazu odhalit něco nelidského.
Nejznámější scéna s Georgiem u kanálu funguje především díky tomuto kontrastu. Pennywise nezačíná jako řvoucí monstrum. Mluví s chlapcem, směje se, nabízí mu pomoc a postupně si získává jeho pozornost. Divák přitom cítí, že za úsměvem čeká něco strašlivého, i když to ještě nevidí.
Curry dokázal spojit klaunskou přehnanost s přesně kontrolovanou hrozbou. Jeho smích nebyl jen hlasitý, ale také posměšný. Každá veselá věta mohla být pastí a každé přátelské gesto přípravou k útoku.
Televizní To zestárlo v některých efektech i ve své závěrečné podobě monstra, Curryho výkon však zůstal jeho nejsilnější částí. Právě proto se Pennywise stal generačním traumatem ještě dlouho předtím, než jej v kinech převzal Bill Skarsgård.
Curry a Skarsgård vytvořili dvě odlišné noční můry.
Oba nejslavnější představitelé Pennywise vycházejí ze stejné Kingovy postavy, k děsu však přistupují téměř opačně.
Bill Skarsgård ve filmech To a To Kapitola 2 působí jako nepřirozená bytost už ve chvíli, kdy se poprvé objeví. Jeho oči se rozbíhají různými směry, pohyb těla odporuje lidské anatomii a starobylý kostým naznačuje, že tento klaun nepatří do současného světa. Moderní triky mu navíc dovolují měnit tělo, otevírat čelisti a proměňovat se v další přízraky.
Curryho Pennywise byl nebezpečný právě proto, že se dokázal tvářit lidsky. Připomínal skutečného pouťového klauna a více spoléhal na rozhovor, výsměch a náhlé výbuchy agrese. Skarsgård diváka varuje už svým vzhledem. Curry jej nejdříve pozve blíž.
Nejde proto o dvě navzájem zaměnitelné interpretace ani o jednoduchou otázku, který herec byl lepší. Skarsgård představuje prastarého predátora, který se jen neúspěšně pokouší napodobovat člověka. Curry hraje baviče, pod jehož naučeným úsměvem se postupně objeví monstrum.
Značka To v posledních letech znovu ožila díky filmům Andyho Muschiettiho a seriálu To: Vítejte v Derry. Curryho smrt proto přichází ve chvíli, kdy nová generace diváků znovu objevuje nejen svět Stephena Kinga, ale také jeho první televizní podobu.
Frank-N-Furter z něj udělal kulturní ikonu.
Pennywise nebyl rolí, která Tima Curryho proslavila. Jeho kariéru změnil už v roce 1973 doktor Frank-N-Furter v původní londýnské inscenaci muzikálu The Rocky Horror Show.
Curry tehdy vstoupil na scénu jako sebevědomý transylvánský vědec v korzetu, punčochách a vysokých podpatcích. Postavu nehrál jako opatrnou karikaturu. Dal jí aristokratický přízvuk, sexuální energii, nebezpečí i naprosté přesvědčení, že celý svět existuje pouze pro její pobavení.
Roli si zopakoval ve filmu The Rocky Horror Picture Show z roku 1975. Snímek při původním uvedení nezaznamenal velký úspěch a z části kin rychle zmizel. Druhý život získal prostřednictvím půlnočních projekcí, na které fanoušci přicházeli v kostýmech, odpovídali postavám na plátně a společně tančili Time Warp.
Z neúspěšného muzikálu se stal jeden z nejdéle nepřetržitě promítaných filmů historie a postupně také symbol svobody, sebevyjádření a odmítání společenských škatulek.
Frank-N-Furter mohl Curryho navždy uzamknout v jediné extravagantní roli. Místo toho ukázal vlastnosti, které herec později využíval po celou kariéru: výrazný hlas, dokonalé načasování, schopnost ovládnout místnost a radost z postav, které se odmítají chovat normálně.
Curry měl k filmu dlouho komplikovaný vztah a od jeho kultu si udržoval odstup. V pozdějších letech jej však znovu přijal, účastnil se výročních akcí a v televizním zpracování z roku 2016 se vrátil jako vypravěč.
Každého padoucha dokázal proměnit v hlavní atrakci.
Hollywood v Currym rychle rozpoznal ideálního představitele výstředních padouchů, autoritativních mužů a postav, u nichž si divák nikdy nemohl být jistý, zda se má smát, nebo začít utíkat.
Ve fantasy filmu Legenda z roku 1985 zmizel pod náročnou maskou rohatého vládce Temnoty. Kostým, protetika a rudé líčení by méně výrazného herce snadno pohltily. Curry však dokázal i pod nimi vytvořit majestátního padoucha, jehož hluboký hlas byl stejně důležitý jako jeho obrovská postava.
Ve stejném roce ztvárnil komorníka Wadswortha v detektivní komedii Stopa. Zpočátku působil jako nervózní služebník, postupně však převzal kontrolu nad celým filmem.
Jeho závěrečná rekonstrukce vražd je ukázkou fyzické komedie, rychlé řeči a přesného načasování. Curry běhá mezi místnostmi, napodobuje ostatní postavy a vysvětluje stále šílenější zápletku, aniž by ztratil tempo.
České publikum jej velmi dobře zná také jako pana Hectora, podezíravého recepčního z filmu Sám doma 2: Ztracen v New Yorku. Šlo o vedlejší postavu, Curry jí však dal jeden z nejpamátnějších výrazů celého filmu. Jeho široký úsměv poté, co Kevin odhalí zaměstnance hotelu, dokázal být současně vítězoslavný, falešně zdvořilý i naprosto směšný.
Mezi jeho další výrazné role patřili podvodník Rooster v muzikálu Annie, kardinál Richelieu ve Třech mušketýrech, doktor Petrov v thrilleru Hon na ponorku a Long John Silver ve filmu Tajemný ostrov pokladů.
Vedle filmu zůstával důležitou součástí jeho kariéry také Broadway. Za role Mozarta v Amadeovi, Alana Swanna v My Favorite Year a krále Artuše v muzikálu Monty Pythonův Spamalot získal celkem tři nominace na cenu Tony.
Jeho hlas znali i diváci, kteří nikdy neviděli jeho tvář.
Curryho hluboký, pružný a okamžitě rozpoznatelný hlas mu otevřel další rozsáhlou část kariéry. Namluvil desítky postav v animovaných filmech, seriálech, audioknihách i videohrách.
Za kapitána Hooka v animovaném seriálu Peter Pan & the Pirates získal cenu Daytime Emmy. V ekologickém animovaném filmu FernGully: Poslední deštný prales propůjčil hlas démonu Hexxusovi a pro Nickelodeon dlouhé roky namlouval potrhlého přírodovědce Nigela Thornberryho ze seriálu The Wild Thornberrys.
Právě Nigel ukázal jemnější stránku Curryho hlasového herectví. Nebyl hrozivým vládcem ani padouchem, ale nadšeným, poněkud naivním otcem a milovníkem přírody s nezaměnitelným smíchem. Curry tuto postavu později označoval za jednu ze svých nejoblíbenějších hlasových rolí.
Ve světě Star Wars převzal také hlas kancléře Palpatina a Dartha Sidiouse v animovaných Klonových válkách. Znovu přitom využil schopnost znít kultivovaně, mocně a nebezpečně, aniž by jej diváci museli vidět.
Pro část publika byl proto Pennywisem nebo Frankem-N-Furterem. Jiní jeho tvář možná vůbec neznali, přesto vyrůstali s jeho hlasem.
Po mrtvici se odmítl úplně stáhnout.
V roce 2012 Curry prodělal vážnou cévní mozkovou příhodu, která ochromila levou část jeho těla a výrazně omezila pohyb. Několik týdnů měl problémy také s mluvením. Později používal invalidní vozík a hraných rolí výrazně ubylo.
Pro herce, jehož kariéra stála na hlasu, pohybu a dokonale kontrolovaných gestech, šlo o zásadní životní zlom. Curry se však veřejnosti úplně nevzdal. Pokračoval v namlouvání postav, účastnil se fanouškovských setkání a dokázal si zachovat humor, který doprovázel celou jeho kariéru.
Svůj život, soukromí i náročné zotavování popsal v memoárech Vagabond, vydaných v roce 2025. Ještě během oslav padesátého výročí Rocky Horror mluvil o své kariéře a setkával se s lidmi, pro které jeho postavy znamenaly mnohem více než pouze filmovou zábavu.
Po jeho smrti se ozvali Susan Sarandon, Barry Bostwick, Patricia Quinn, Richard O’Brien, Kiefer Sutherland i další spolupracovníci. Připomínali nejen jeho originalitu a talent, ale také laskavost, inteligenci a vstřícnost vůči fanouškům, kterou si udržel i v době zdravotních problémů.
Každá generace měla svého Tima Curryho.
Jen málo herců dokázalo po sobě zanechat tolik postav, které spolu na první pohled nemají nic společného.
Pro jednu generaci byl Tim Curry Frankem-N-Furterem, jenž proměnil neúspěšný film v kulturní hnutí. Pro další byl Pennywisem, který dokázal navždy změnit pohled na obyčejné klauny. Jiní jej objevili jako Wadswortha, pana Hectora, Long Johna Silvera, Nigela Thornberryho nebo hlas jednoho z nejslavnějších padouchů Star Wars.
Společné měly jedinou věc. Curry žádnou z těchto postav nehrál jako nevýznamnou zakázku. Každé dal vlastní hlas, rytmus, gesta a výraz, který často zůstal v paměti déle než samotný film.
Pennywise dokázal diváky přesvědčit, že pod úsměvem může čekat monstrum. Tim Curry během celé kariéry dokazoval pravý opak: že za každou maskou může být ukrytý mimořádný herec.
Původní hvězdy odešly a risk mohl selhat. První víkend nového Insidious ale rozhodl jinak.
