Marvel vrací schopnost, která kdysi rozdělila fanoušky. Spider-Man toho mění více.
Organické pavučiny byly roky jedním z nejdiskutovanějších nápadů filmového Spider-Mana. Tobey Maguire je měl přímo v těle, zatímco další verze hrdiny se vrátily k mechanickým vystřelovačům. Teď se ale zdá, že tahle kontroverzní schopnost zažívá velký návrat. A ne pouze v jednom projektu.
Když Sam Raimi představil svého Spider-Mana, udělal výraznou změnu: Peter Parker nemusel pavučiny vyrábět, protože je dokázal vystřelovat organicky. Část fanoušků to brala jako zjednodušení, které ubírá Peterovi na genialitě. Jiní v tom viděli logický důsledek pavoučího kousnutí. Pokud získal sílu, reflexy a schopnost lézt po zdech, proč by nemohl získat i vlastní pavučiny?
Po letech se tahle myšlenka vrací hned ze dvou stran. Spider-Man: Zbrusu nový den má podle dosavadních náznaků pracovat s fyzickou proměnou Toma Hollanda. Peter se po událostech Bez domova ocitl úplně sám, bez Starkovy techniky, bez podpory Avengers a bez starého života. Pokud jeho tělo skutečně začne mutovat a produkovat vlastní pavučiny, nepůjde jen o nostalgickou připomínku Tobeyho éry. Bude to důkaz, že se Peter posouvá do nebezpečnější fáze svého hrdinství.
Spider-Noir ukazuje, proč to může fungovat.
Ještě zajímavější je, že organické pavučiny využívá i Spider-Noir s Nicolasem Cagem. Tam dávají smysl úplně jinak. Příběh zasazený do temnějšího New Yorku 30. let nestojí na high-tech hračkách, Starkově odkazu ani moderní vědě. Ben Reilly jako unavený soukromý detektiv působí mnohem přirozeněji, když jeho schopnosti vycházejí přímo z těla, ne z dokonale navržených zařízení na zápěstí.
Právě Spider-Noir může celé debatě pomoct. Ukazuje, že organické pavučiny nemusí být líná zkratka. V jiném žánru mohou podtrhnout atmosféru, surovost i podivnost hrdiny. U Cageovy verze to sedí k noirovému světu plnému stínů, gangsterských případů a minulosti, která se lepí na postavu jako černá pavučina. U Hollanda by stejný motiv mohl fungovat spíš jako tělesný horor: Spider-Man se nestává technicky vybavenějším, ale méně lidským.
To je pro novou éru Spider-Mana důležité. Mechanické vystřelovače vždycky připomínaly, že Peter Parker není jen oběť náhody, ale i chytrý kluk, který si své hrdinství částečně vyrobil sám. Organické pavučiny naopak posouvají důraz jinam. Říkají, že pavoučí kousnutí nebyl hotový začátek, ale proces. Něco v Peterovi pořád pokračuje, roste a možná se vymyká kontrole.
Tobeyho Spider-Man tak po letech možná dostává tichou satisfakci. To, co kdysi působilo jako zvláštní odchylka od komiksů, se dnes může stát součástí širšího směru. Spider-Noir ukazuje organické pavučiny jako přirozenou výbavu temnějšího hrdiny ze staré školy. Zbrusu nový den je může proměnit v bolestivý symbol Peterovy evoluce.
