Supergirl není další čistá superhrdinská pohádka. První ohlasy mluví o divokém chaosu, který DC potřebovalo.

Nová Supergirl vstupuje do kin s reakcemi, které z ní nedělají bezchybnou komiksovou jistotu, ale něco možná zajímavějšího: špinavější, živější a osobitější vesmírnou jízdu. První diváci chválí hlavně Milly Alcock jako Karu Zor-El, Jasona Momou jako Loba a energii filmu, který se nebojí být trochu rozbitý. A právě v tom může být jeho největší síla.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Recenze Supergirl: Divoká kosmická jízda, která má skvělou Karu, ale taky pořádně rozbitý scénář.

DC má po Supermanovi další důležitý test. Supergirl totiž není jen další film do nové skládačky Jamese Gunna a Petera Safrana. Je to první velká ukázka toho, jestli nový DCU zvládne nabídnout i jiný tón než čistou naději, hrdinskou ikonografii a velké restartovací gesto. Kara Zor-El není Clark Kent v ženské verzi. Je tvrdší, unavenější, poškozenější a podle prvních reakcí také mnohem nevyzpytatelnější.

Film vychází z komiksu Supergirl: Woman of Tomorrow, který z Kary nedělá usměvavou sestřenici Supermana, ale přeživší dívku z Kryptonu, která viděla zkázu svého světa mnohem bolestněji než Clark. Zatímco Superman vyrůstal na Zemi mezi lidmi, kteří ho milovali, Kara nese trauma z Arga a ztráty domova přímo v sobě. To je zásadní rozdíl. Tahle hrdinka nepřichází na scénu jako čistý symbol naděje, ale jako někdo, kdo se ke hrdinství musí teprve prokousat přes vlastní bolest.

Milly Alcock jako největší výhra filmu

Největší chvála zatím míří na Milly Alcock. Hvězda Rodu draka podle reakcí zvládá Karu zahrát jako hrdinku, která není dokonalá, uhlazená ani automaticky sympatická za každou cenu. Je zranitelná, drzá, vnitřně rozsekaná a zároveň dost silná na to, aby unesla celý film. To je přesně typ energie, kterou Supergirl potřebovala, pokud se měla odlišit od Supermana a nestát se jen jeho světlejší nebo mladší kopií.

Právě lidskost Kary může být pro film rozhodující. Supergirl podle prvních ohlasů není příběhem o někom, kdo okamžitě ví, co je správné. Spíš sleduje hrdinku, která se do správných rozhodnutí musí dostat přes vztek, únavu a chuť utéct od všeho. V tom je mnohem zajímavější než další neomylná zachránkyně galaxie. Kara působí jako někdo, kdo se může zlomit, a právě proto její cesta za hrdinstvím může mít skutečnou váhu.

Druhým velkým tahákem je Jason Momoa jako Lobo. Po Aquamanovi dostává herec roli, která mu podle všeho sedí ještě přirozeněji. Lobo je hlučný, drzý, nebezpečný a záměrně přepálený vesmírný lovec odměn. Typ postavy, který může film buď nakopnout, nebo úplně vykolejit. Podle prvních reakcí ale funguje jako jedna z nejzábavnějších složek celé podívané. Momoa tu zjevně nemusí předstírat noblesního krále oceánů. Stačí, aby byl neřízená kosmická střela s úsměvem člověka, který právě rozbil bar a ještě si objednal další rundu.

• ČTĚTE TAKÉ: Proč Grogu zachránil Star Wars víc, než by Lucasfilm možná přiznal?

Šílený Max ve vesmíru DC.

Zajímavé je, jak často se kolem Supergirl objevuje přirovnání ke Šílenému Maxovi. To zní u filmu o kryptonské hrdince na první dobrou skoro absurdně, ale zároveň to krásně naznačuje, kam se DC tentokrát vydalo. Místo čistého superhrdinského lesku má film nabídnout špinavější světy, divnější postavy, drsnější akci a pocit, že se Kara pohybuje vesmírem, který není naleštěný katalog planet, ale nebezpečná pustina plná bolesti, prachu a nevyřízených účtů.

Tohle může být pro nové DC velmi důležité. Pokud má tenhle vesmír opravdu fungovat dlouhodobě, nesmí každý film vypadat stejně. Superman může být srdcem a světlem. Supergirl může být jizvou, vztekem a chaotickou cestou přes galaxii. A Lobo může otevřít dveře do těch koutů DC, kde se neřeší, jestli je plášť dostatečně ikonický, ale jestli postava přežije další pětiminutový výbuch.

První ohlasy ale zároveň nejsou úplně bez výhrad. Některé reakce zmiňují, že film působí místy neuhlazeně, možná až příliš přímočaře, a že záporák zaostává za hlavními postavami. To je u podobného projektu citelný problém. Pokud máte silnou Karu, výrazného Loba a zajímavý kosmický svět, slabší protivník může působit jako nedotažený střed celého dobrodružství. Superhrdinský film často stojí právě na tom, jak silně dokáže hlavní hrdinku zrcadlit její nepřítel.

Jenže i tady může Supergirl částečně vyhrát tím, že není dokonale učesaná. Ne každý film musí působit jako chirurgicky přesně poskládaný produkt. Někdy může být zajímavější podívaná, která má modřiny, škrábance a pár rohů navíc. Pokud ten chaos vychází z povahy hrdinky a světa kolem ní, nemusí být slabinou. Může být součástí identity.

Pro DC je tohle dobrá zpráva. Supergirl podle prvních reakcí nevypadá jako další generická komiksovka, která jen vyplňuje políčko v plánované tabulce. Vypadá jako film, který má vlastní tvář. Možná trochu rozcuchanou, možná místy nevyrovnanou, ale pořád výraznou. A po letech, kdy se superhrdinské filmy často snažily být buď obrovské události, nebo bezpečné značkové produkty, může právě taková odřená energie působit překvapivě svěže.

ČTĚTE TAKÉ: Supergirl udělala dnes zásadní krok. Film s Milly Alcock právě dostal druhou šanci.

Největší otázka teď zní, jak na film zareagují běžní diváci. První reakce umí vytvořit nadšení, ale skutečný test přijde až v kinech. Pokud Supergirl udrží emoce, akci a osobitý tón, může se z ní stát důkaz, že nový DCU má širší záběr než jen Supermana a Batmana. Pokud ne, zůstane z ní zajímavý, ale nedotažený experiment.

Zatím to ale vypadá, že Kara Zor-El dostala přesně takový start, jaký potřebovala. Ne dokonalý. Ne bezpečný. Ne uhlazený. Ale dostatečně hlučný, zábavný a jiný, aby si ho lidé všimli. Supergirl možná nepřichází zachránit svět s úsměvem na plakátu. Přichází rozkopnout dveře vesmíru, ve kterém je hrdinství špinavější, bolestivější a o dost zábavnější, než jsme čekali.