
RECENZE: Já, Rocky je nádhernou poctou Stallonemu. Anthony Ippolito mi dal zapomenout, že nesleduji skutečného Slye.
Když skončil film Já, Rocky, měl jsem zvláštní pocit. Jako bych právě znovu dokoukal prvního Rockyho z roku 1976. Nečekal jsem, že ve mně snímek o jeho vzniku dokáže vyvolat stejné emoce jako samotný originál, ale režisérovi Peteru Farrellymu se to podařilo. Anthony Ippolito mě navíc svým výkonem přesvědčil natolik, že jsem během filmu místy úplně zapomněl, že se nedívám na mladého Sylvestera Stalloneho.
O Stalloneho těžkých začátcích jsem už něco věděl. Teprve při sledování tohoto filmu jsem si ale uvědomil, jak složitou cestu musel podle vyprávění tvůrců absolvovat, než se z neznámého herce stala jedna z největších hollywoodských hvězd. Jeho vlastní životní příběh má možná ještě větší sílu než ten, který kdysi napsal pro Rockyho Balbou.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hollywood Stalloneho nechtěl. Já, Rocky ukáže šílený risk, ze kterého se zrodila filmová legenda.
Anthony Ippolito je největším triumfem filmu.
Obsadit herce do role tak výrazné osobnosti, jakou je Sylvester Stallone, rozhodně není jednoduché. Jeho nezaměnitelný hlas, specifická mimika, způsob vystupování a přirozené charisma se totiž napodobují jen velmi obtížně. Anthony Ippolito však dokázal zachytit téměř všechno, co mám se Stallonem spojené.
Nejvíce mě ohromil jeho hlas a obrovské charisma. Přesvědčivě vystihl Stalloneho tvrdohlavost, odhodlání i vnitřní zranitelnost. Určité rozdíly v mimice jsou pochopitelné vzhledem ke specifickým rysům Stalloneho obličeje, ale při sledování jsem je postupně přestal vnímat.
Ippolito nepůsobí jako herec, který se za každou cenu snaží napodobovat slavnějšího kolegu. Dokázal vystihnout samotnou osobnost mladého Stalloneho.
Pochvalu si však zaslouží celé herecké obsazení. Stephan James jako Carl Weathers nebo Kiki Seto coby Talia Shire působí vedle Ippolita neuvěřitelně přirozeně. Podobnost s původními představiteli Rockyho filmového světa je místy až překvapivá a výrazně přispívá k autenticitě celého snímku.
Nejtěžší zápas Rockyho se nikdy neodehrál v ringu.
Příběh pro mě fungoval především díky tomu, že ukazuje cenu, kterou byl Stallone ochoten za svůj sen zaplatit. Bez finančního zabezpečení, s nejistou budoucností a minimálními vyhlídkami na úspěch odmítal vzdát představu, že by si mohl zahrát hlavní roli ve filmu podle vlastního scénáře.
Emocionálně mě nejvíce zasáhla scéna, ve které se musí rozloučit se svým milovaným psem Butkusem. V tu chvíli nejde o budoucí filmovou hvězdu, milionové honoráře ani Oscary. Je to člověk zahnaný okolnostmi do situace, v níž musí obětovat něco, na čem mu skutečně záleží.
Výborně funguje také atmosféra sedmdesátých let. Prostředí, kostýmy i celkové zpracování mě dokázaly vtáhnout do tehdejšího světa natolik, že jsem měl pocit, jako bych sledoval film natočený mnohem blíže době vzniku původního Rockyho.
Ani během klidnějších pasáží jsem se nenudil. Přestože se někdy nedělo nic zásadního, hltal jsem prakticky každou scénu. Farrelly dokázal vytvořit poutavé drama i z obyčejných okamžiků lidského života.
Skutečný Stallone byl pravděpodobně komplikovanější osobností.
Určité výhrady mám k historické věrnosti. Přestože film vychází ze skutečných událostí, některé situace jsou upravené ve prospěch dramatického vyprávění. Příkladem je postava studiového šéfa Sandyho Maddoxe, která kombinuje prvky skutečných osobností filmového průmyslu. Ani všechny okolnosti příběhu s Butkusem nejsou historicky jednoznačně doložené.
Film navíc Stalloneho do určité míry idealizuje. Soustředí se především na jeho sympatické vlastnosti, vytrvalost a obrovskou vůli uspět, zatímco jeho osobní nedostatky a komplikovanější rodinné vztahy zůstávají méně prozkoumané.
Větší prostor pro tyto stránky jeho osobnosti by mohl výslednému dramatu dodat ještě větší hloubku. Chápu však, že záměrem tvůrců bylo především vzdát hold vzniku Rockyho, nikoliv vytvořit komplexní portrét celého Stalloneho života.
Verdikt: Film pro každého, kdo má nějaký sen.
Já, Rocky je pro mě jedním z těch filmů, které nekončí odchodem z kina. Dokázal mě nejen pobavit a dojmout, ale především motivovat. Připomněl mi, proč má smysl pracovat na vlastních snech, i když cesta k jejich splnění není jednoduchá a okolí nám příliš nevěří.
Film bych doporučil nejen fanouškům Rockyho a Sylvestera Stalloneho, ale také milovníkům životopisných dramat a každému, kdo se snaží v životě něčeho dosáhnout.
Rocky Balboa mě kdysi naučil nevzdávat se. Já, Rocky mi připomněl, že člověk, který ho stvořil, musel podle stejného poselství nejprve žít sám.
Hodnocení : 9/10



