Aragornův slavný výkřik nebyl hraný. Viggo Mortensen si při natáčení Pána prstenů skutečně zlomil dva prsty.

V Pánu prstenů existuje scéna, kterou většina diváků vnímá jako jeden z nejsilnějších emocionálních okamžiků Aragornova příběhu. Hraničář stojí mezi spálenými těly skřetů, domnívá se, že jeho přátelé Merry a Pipin zemřeli, a v návalu zoufalství kopne do opuštěné přilby. Následuje bolestný výkřik a pád na kolena. Jenže zatímco Aragorn truchlil nad údajnou smrtí hobitů, Viggo Mortensen právě prožíval úplně skutečnou bolest. Při natáčení si zlomil dva prsty na noze a Peter Jackson se rozhodl ponechat záběr ve filmu.

Dnes jde o jednu z nejznámějších historek spojených s trilogií Pán prstenů. Přesto má zajímavější pozadí než pouhé tvrzení, že se herec při natáčení zranil. Nehoda totiž změnila podobu celé scény, ovlivnila další natáčení a ukázala, jak fyzicky náročná byla práce na fantasy trilogii, která dodnes patří mezi nejvýznamnější filmové adaptace vůbec.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Peter Jackson se po 15 letech vrací k zapomenutému slibu. Režisér Pána prstenů konečně odhalil svůj další film.

Viggo Mortensen přitom neutrpěl zranění během velkolepé bitvy ani při nebezpečném kaskadérském výkonu. Stačil jediný kop do rekvizity, která ležela na zemi.

Aragorn hledal Merryho a Pipina. Místo přátel našel jen spálená těla.

Slavná scéna se odehrává ve filmu Pán prstenů: Dvě věže z roku 2002. Aragorn společně s Legolasem a Gimlim pronásleduje skupinu skřetů, kteří unesli hobity Merryho a Pipina během rozpadu Společenstva prstenu.

Trojice se dostane do Rohanu, kde se setká s Éomerem a jeho jezdci. Ti jim vysvětlí, že nedávno zaútočili na skupinu skřetů a žádného z nich nenechali naživu. Protože však mezi zajatci neviděli žádné hobity, nedokážou Aragornovi potvrdit, co se s jeho přáteli stalo.

Aragorn, Legolas a Gimli proto pokračují k místu střetu. Kolem nich leží ohořelé pozůstatky skřetí skupiny a zdá se, že všichni, kdo se na místě nacházeli, zemřeli. Naděje na záchranu Merryho a Pipina se začíná vytrácet.

Když Aragorn objeví předmět patřící jednomu z hobitů, jeho obavy zesílí. V tu chvíli věří, že přišel o dva přátele, které nedokázal ochránit.

Právě tehdy kopne do skřetí přilby, vykřikne a zhroutí se na kolena. Divák sleduje muže přemoženého vztekem a bezmocí. Za kamerou se však právě stalo něco, s čím nikdo nepočítal.

Pátý pokus skončil zlomenými prsty. Režisér si nejdřív myslel, že sleduje skvělý výkon.

Peter Jackson chtěl, aby Aragornův kop působil výrazně a přilba proletěla co nejblíže ke kameře. Scéna se proto natáčela opakovaně. Podle režisérových pozdějších vzpomínek přišel rozhodující okamžik při pátém pokusu.

Mortensen kopl do přilby, prudce vykřikl a klesl na kolena. Výsledek působil mimořádně přesvědčivě. Jackson si v první chvíli myslel, že herec dokázal výborně vystihnout Aragornovo zoufalství.

Ve skutečnosti si Mortensen právě zlomil dva prsty na noze. Jeho výkřik nebyl předem připraveným hereckým projevem, ale bezprostřední reakcí na skutečné zranění.

Zajímavé je, že samotný kop do přilby součástí scény byl. Nešlo tedy o improvizaci, kterou by herec nečekaně přidal. Nepředvídané bylo až zranění a následná reakce, která získala úplně jinou intenzitu.

Režisér si rozsah nehody uvědomil až po dokončení záběru. Mortensen se okamžitě nezačal dožadovat přerušení ani si nestěžoval během natáčení. Když však štáb zjistil, co se stalo, bylo jasné, že herec utrpěl vážnější úraz.

Jackson později vysvětloval, že právě autentická reakce dodala scéně mimořádnou sílu. Rozhodl se proto použít záběr ve výsledném filmu.

Diváci tak už více než dvacet let sledují okamžik, v němž se skutečná bolest herce proměnila v emoci jeho filmové postavy.

Natáčení muselo skončit. Aragorn pak pokračoval s obvázanou nohou.

Nehoda neměla dopad pouze na jediný záběr. Podle Jacksonova režisérského komentáře musel štáb natáčení v daný den ukončit. Pokračování scény, v němž Aragorn začíná zkoumat stopy na zemi, se dokončovalo až následující den.

Mortensen měl nohu obvázanou a obvaz ukrýval pod kostýmní botou. Bolest ho provázela ještě několik dalších týdnů, přesto musel pokračovat v práci na filmu.

Největším problémem nebyl pouze samotný úraz, ale také skutečnost, že Aragorn patřil mezi hlavní postavy a jeho přítomnost byla nezbytná v řadě fyzicky náročných scén.

Herec se proto musel pohybovat tak, aby jeho zranění nepůsobilo před kamerou rušivě. Jackson později ocenil, jak dobře dokázal Mortensen své kulhání zakrývat.

Natáčení Pána prstenů navíc probíhalo v rozsáhlých přírodních lokalitách Nového Zélandu. Přesuny mezi místy, dlouhé pochody v kostýmech a náročný terén představovaly fyzickou zátěž i pro zdravé členy obsazení.

Pro herce se zlomenými prsty proto znamenala každá další akční scéna dodatečnou komplikaci.

Aragorn, Legolas a Gimli byli při natáčení téměř chodící lazaret.

Mortensen nebyl jediným členem hereckého týmu, který se během výroby Dvou věží zranil. Peter Jackson ve svém komentáři připomínal, že některé záběry tří společníků pronásledujících skřety vznikaly v době, kdy měli všichni jejich představitelé zdravotní potíže.

Orlando Bloom, představitel Legolase, si při pádu z koně poranil žebra. Brett Beattie, který zastupoval Johna Rhys-Daviese při záběrech Gimliho v menším měřítku, měl vykloubené koleno. Mortensen mezitím zápasil se zlomenými prsty na noze.

Všichni se přesto museli pohybovat krajinou, běhat a působit, jako by náročné pronásledování skřetů zvládali bez větších obtíží.

Jackson vzpomínal, že mimo samotné ostré záběry herci kulhali, sténali a dávali najevo bolest. Když se však rozběhla kamera, snažili se naplno soustředit na své postavy.

Slavné pronásledování skřetů tak místy nevznikalo pouze jako předstíraný fyzický výkon. Herci skutečně překonávali následky zranění, o nichž diváci neměli při sledování filmu ani tušení.

Zajímavé je, že právě tato část Dvou věží patří mezi scény, které vytvářejí dojem dlouhé, vyčerpávající cesty. Aragorn, Legolas a Gimli postupně překonávají rozsáhlé vzdálenosti a snaží se dohnat nepřítele, který má před nimi značný náskok.

Reálné podmínky natáčení tak v některých ohledech připomínaly námahu, kterou prožívaly samotné filmové postavy.

Mortensen přišel také o zub. Na natáčení chtěl pokračovat za každou cenu.

Zlomené prsty nebyly jediným zraněním, které Viggo Mortensen při natáčení trilogie utrpěl. Další nepříjemná událost se odehrála během práce na bitvě o Helmův žleb.

Při jedné z bojových scén ho zasáhla rekvizitní zbraň do obličeje a poškodila mu přední zub. Situace byla natolik vážná, že musel vyhledat zubní ošetření.

Mortensen však podle vzpomínek členů štábu reagoval způsobem, který se stal dalším známým příběhem z natáčení. Místo okamžitého přerušení práce měl navrhovat, aby se poškozený zub jednoduše přilepil a natáčení mohlo pokračovat.

Takové řešení samozřejmě nebylo vhodné a herec nakonec dostal potřebnou odbornou péči.

Peter Jackson tuto příhodu později připomínal jako ukázku Mortensenovy mimořádné pracovní oddanosti. Herec podle něj často přistupoval k fyzicky náročným scénám s takovým nasazením, že bylo někdy nutné ho přesvědčovat, aby dal přednost vlastnímu zdraví.

Mortensen se také snažil absolvovat značnou část akčních scén osobně. Během natáčení se naučil lépe zacházet s mečem, jezdil na koni a postupně si vybudoval silný vztah k prostředí i lidem, kteří na filmu pracovali.

Právě jeho fyzické nasazení pomohlo vytvořit Aragorna, který nepůsobil pouze jako vznešený dědic královského rodu, ale jako člověk zvyklý na dlouhé cesty, boj a život v nebezpečné divočině.

Slavná historka se změnila v internetový fenomén.

Příběh o zlomených prstech se poprvé výrazněji rozšířil díky dokumentům a komentářům, které doprovázely vydání Dvou věží na domácích nosičích.

Pro mnoho fanoušků šlo o fascinující zjištění. Scéna, kterou znali nazpaměť, najednou získala nový význam. Jakmile se dozvěděli, co se při natáčení stalo, bylo téměř nemožné sledovat Aragornův výkřik stejným způsobem jako předtím.

Postupem let se však historka začala objevovat tak často, že získala úplně jiný rozměr. Na internetových diskusích, sociálních sítích a fanouškovských fórech se opakovaně připomínala při každé debatě o Dvou věžích.

Nakonec se z ní stal samostatný internetový vtip. Fanoušci začali parodovat představu, že při sledování Pána prstenů musí vždy někdo ostatním vysvětlit, co se při natáčení stalo.

Z obyčejné zákulisní zajímavosti tak vznikl jeden z nejznámějších memů celé filmové trilogie.

Jeho popularita však má jednoduchý důvod. Příběh je skutečný, snadno zapamatovatelný a dokonale ukazuje, jak nečekaná událost může ovlivnit výslednou podobu filmu.

Navíc se týká jedné z nejvýraznějších postav Pána prstenů a režiséra, jehož trilogie získala mimořádné místo ve filmové historii.

Proč se Peter Jackson rozhodl záběr ponechat?

Filmoví režiséři běžně opakují záběry, pokud herec udělá chybu, selže rekvizita nebo se stane něco neplánovaného. V případě Aragornova výkřiku však nečekaná událost výslednou scénu posílila.

Postava v daném okamžiku věří, že její dva přátelé zemřeli. Reakce má proto působit jako směs vzteku, bezmoci a bolesti. Mortensenův skutečný výkřik tuto emoci zachytil s intenzitou, kterou by bylo obtížné jednoduše zopakovat.

Jackson navíc nemusel zásadně měnit vyprávění. Aragornův kop do přilby do scény přirozeně zapadal a jeho pád na kolena odpovídal emocionálnímu stavu postavy.

Neplánovaný výsledek proto nenarušil příběh. Naopak mu dodal okamžik, který se stal jedním z nejpamátnějších v celém filmu.

To ovšem neznamená, že by skutečná zranění představovala žádoucí součást herecké práce. Mortensenova nehoda byla bolestivá, přerušila natáčení a komplikovala další produkci. Její přínos pro konkrétní scénu byl výsledkem náhody, nikoliv důkazem, že by se herci měli při práci vystavovat zbytečnému nebezpečí.

Příběh je zajímavý právě proto, že ukazuje nepředvídatelnou povahu filmového natáčení. Ani důkladně připravená scéna nemusí dopadnout přesně tak, jak její tvůrci plánovali.

Jeden kop, dva zlomené prsty a scéna, na kterou fanoušci nezapomněli.

Pán prstenů: Dvě věže se stal jedním z nejúspěšnějších fantasy filmů všech dob a dodnes patří mezi klíčové kapitoly Jacksonovy trilogie. Přesto si fanoušci vedle velkolepé bitvy o Helmův žleb, představení Gluma nebo návratu Gandalfa Bílého připomínají také zdánlivě obyčejný okamžik na místě skřetího střetu.

Aragorn při něm nedrží slavný proslov, nebojuje s nepřítelem ani nezachraňuje svět. Jen stojí mezi pozůstatky bitvy a domnívá se, že ztratil své přátele.

A právě v této scéně se hraná emoce propojila se skutečností.

Viggo Mortensen kopl do přilby, zlomil si dva prsty a vykřikl bolestí. Peter Jackson záběr ponechal ve filmu. To, co mělo být jedním z mnoha krátkých momentů Aragornova putování, se nakonec stalo jednou z nejslavnějších zákulisních historek filmové historie.

ČTĚTE TAKÉ: Viggo Mortensen byl Aragorn i mimo kamery. Kaskadérům z Pána prstenů zaplatil právníky z vlastní kapsy.

A až budete příště sledovat Dvě věže, možná si na ten výkřik vzpomenete. Tentokrát už budete vědět, že Aragornovo zoufalství bylo hrané, ale bolest jeho představitele byla naprosto skutečná.