Recenze Digger: Tom Cruise se konečně přestal honit za letadly. A možná našel svou nejodvážnější roli.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Říjen v kinech bude nabitý. Street Fighter, Clayface, Ovečka Shaun i Wildwood zabojují o diváky.

Tom Cruise dlouhé roky dokazoval, že je ochotný kvůli filmu viset z letadla, skákat z útesu nebo riskovat život v prakticky každé další Mission: Impossible. Digger ho ale posílá úplně jinam. Režisér Alejandro G. Iñárritu z něj udělal přepáleného ropného magnáta, zahalil ho do maskérských prostetik, oblékl do absurdně luxusních kostýmů a nechal ho hrát postavu, která je současně směšná, odpudivá i fascinující.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Měly být novým Harrym Potterem nebo Pánem prstenů. Tyhle velké filmové ságy skončily dřív, než začaly.

Výsledek rozhodně není film pro každého.

Digger je přehnaný, hlučný, cynický a místy až únavně sebevědomý. Zároveň ale patří mezi ty filmy, které se alespoň snaží něco risknout. A Cruise je v něm nejlepší právě ve chvíli, kdy přestane být Tomem Cruisem.

Film má přibližně 129 minut a Iñárritu z něj staví černou satiru o bohatství, ekologické katastrofě, moci a lidské schopnosti ignorovat problém tak dlouho, dokud není pozdě.

Tom Cruise konečně nehraje nezničitelného spasitele.

Cruise tu představuje výstředního texaského ropného magnáta Diggera Rockwella. Už samotná postava je záměrně přestřelená. Rockwell je hlasitý, bohatý, samolibý a přesvědčený, že právě on dokáže ovládnout situaci, kterou pomáhal vytvořit.

Film se rozjíždí kolem ekologické katastrofy spojené s těžbou a postupně přerůstá do mnohem šílenější podoby, než zpočátku naznačuje. Iñárritu tu očividně nestaví realistické politické drama. Staví grotesku.

A právě Cruise je její motor.

Je fascinující sledovat herce, jehož kariéra posledních let byla postavená na precizní fyzické kontrole, jak najednou dostane možnost být odpudivý, směšný a teatrální. Tohle není Ethan Hunt. Tohle není ani klasický Cruiseův hrdina, který vstoupí do místnosti a automaticky všechno zachrání.

Digger Rockwell je člověk, který chce kontrolovat příběh kolem sebe stejně silně jako samotnou realitu.

A Cruise si to očividně užívá. Kritici se právě na jeho výkonu shodují nejvíc, i když samotný film rozděluje publikum výrazněji.

Iñárritu znovu staví film o filmu.

Kdo zná Birdmana, rychle pozná, že Iñárritu se znovu vrací k tématům ega, performance a otázce, kde končí skutečnost a začíná role, kterou člověk hraje před ostatními.

Digger se totiž v určitém momentu začne lámat do metafikční struktury, která mění způsob, jakým se na předchozí události díváme. Detaily je lepší neprozrazovat, protože právě tahle změna patří mezi největší překvapení filmu.

A zároveň mezi jeho největší problémy.

První část má energii. Je drzá, absurdní a vizuálně sebevědomá. Emmanuel Lubezki kamerou vytváří velkolepý obraz světa, ve kterém se katastrofa mění v další mediální show. Produkční design Dennise Gassnera zároveň působí přesně tak přehnaně, jak film potřebuje.

Jenže když Digger odkryje další vrstvu svého příběhu, část té energie zmizí.

Film začne mnohem víc mluvit o umění, satiře, politice a samotném smyslu podobných příběhů. To je intelektuálně zajímavé, ale ne vždy dramaticky stejně silné.

Satira, která řve místo šeptání.

Digger rozhodně není subtilní film.

Iñárritu si bere na mušku ropný průmysl, politickou zbabělost, miliardáře, ekologickou krizi i způsob, jakým společnost dokáže proměnit téměř jakoukoli katastrofu v další zábavní produkt.

Někdy to funguje výborně.

Jindy má člověk pocit, že film vlastní pointu podtrhuje, zakroužkuje a ještě na ni ukáže zeleným zvýrazňovačem.

A právě tady se budou názory nejvíc rozcházet.

Time Out například vyzdvihuje jeho divokost, černý humor a ochotu jít do extrému, zatímco The Guardian kritizuje mělkost, sebestřednost a slabší druhou polovinu.

Obě reakce dávají smysl.

Digger je typ filmu, u kterého jeden divák řekne: „Tohle je odvážné.“ Druhý na stejnou scénu odpoví: „Tohle se strašně snaží být odvážné.“

A oba budou mít částečně pravdu.

Největší problém filmu je zároveň jeho nejzajímavější vlastnost.

Digger chce být několik filmů najednou.

Katastrofický film. Politická satira. Černá komedie. Metafikce. Drama o umění. Kritika ekologické apatie.

To je fascinující kombinace.

Jenže dvě hodiny filmu někdy působí, jako by se všechny tyhle nápady přetahovaly o volant.

Když funguje, je Digger výjimečně živý. Má energii, vizuální nápady a Cruise dostává prostor předvést něco, co jsme od něj dlouho neviděli.

Když nefunguje, mění se v hlasitou přednášku, která je přesvědčená, že právě objevila problém, o kterém už publikum dávno ví.

A právě proto je těžké film jednoduše milovat nebo nenávidět.

Cruise je důvod, proč Digger stojí za pozornost.

Největší hodnotou filmu nakonec není samotné ekologické poselství.

Je to Tom Cruise.

Digger připomíná, že pod všemi těmi vrtulníky, motorkami, padáky a špionážními misemi pořád existuje herec, který umí být velmi zajímavý, když dostane roli, která mu nedovolí být tradičním hrdinou.

Cruise se tu nebojí být trapný, směšný ani nepříjemný.

A to je mnohem zajímavější než další scéna, ve které běží přes střechu.

Digger možná nebude film, který si každý pustí podruhé. Ale rozhodně je to film, o kterém se bude mluvit.

Verdikt.

Digger je divoká, sebevědomá a místy přehnaně komplikovaná satira, která chce říct příliš mnoho věcí najednou. Alejandro G. Iñárritu občas ztratí kontrolu nad vlastním filmem, ale Tom Cruise mu ji znovu a znovu vrací.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Propadl Digger v kinech? Kolik vydělal nový film Toma Cruise?

Není to návrat „starého Cruise“.

Je to spíš připomínka, že Cruise jako herec pořád dokáže překvapit, pokud ho někdo donutí pustit volant.

Hodnocení Loreum: 7/10