Orli mohli do Mordoru doletět. Jeden prsten by tím ale nezachránili.

Když Velcí orli dokážou vysvobodit Gandalfa z Orthanku, zasáhnout v Bitvě pěti armád a nakonec vyzvednout Froda se Samem z hořícího Mordoru, nabízí se jednoduchá otázka: proč je rovnou neodnesli k Hoře osudu? Slavná domnělá chyba Pána prstenů má několik odpovědí. Žádná sama o sobě nestačí, dohromady však ukazují, že letecká zkratka by zničila jedinou výhodu, kterou Společenstvo nad Sauronem skutečně mělo.

Upozornění: Článek vyzrazuje závěr Pána prstenů a osud Jednoho prstenu.

Orli nejsou Gandalfovým dopravním prostředkem.

Filmy mohou vyvolat dojem, že Gandalf dokáže orly přivolat, kdykoliv potřebuje odvoz. Tolkienovi Velcí orli jsou však rozumné, mluvící a samostatně rozhodující bytosti, nikoliv zvířata vycvičená čarodějem.

Jejich historie sahá hluboko do Prvního věku. Jsou spojováni s Manwëm, vládcem vzduchu a jedním z Valar, a ve Středozemi vystupují jako pozorovatelé, poslové a příležitostní zachránci. Pomáhají silám dobra, nepodléhají však Radě Elronda, Gondoru ani Gandalfovi.

Gwaihir zachrání Gandalfa z Orthanku, protože byl do oblasti vyslán Radagastem jako posel. Gandalf jej nevyvolá ze vzdáleného hnízda kouzelným povelem. Ve filmu tuto komplikovanější síť zpráv nahrazuje můra, která vytvoří jednodušší vizuální spojení.

Když se Gandalf Gwaihira ptá, jak daleko jej může odnést, orel jasně vymezí hranice své pomoci. Dokáže překonat mnoho mil, ale nebyl vyslán jako nosič těžkých břemen. Gandalfa proto dopraví pouze do Rohanu, kde si může obstarat koně.

Orli pomáhají, když se pro pomoc sami rozhodnou nebo když plní konkrétní poslání. Nikdo ve Společenstvu nemá právo proměnit je v leteckou armádu.

Ani v Hobitovi neodnesli hrdiny až k cíli.

Stejné omezení se objevuje už v Hobitovi. Orli zachrání Bilba, Gandalfa a trpaslíky před skřety a vrky, odmítnou je však dopravit až k Osamělé hoře.

Nechtějí létat nad obydlenými oblastmi, kde by po nich lidé mohli střílet z luků kvůli obavám o dobytek. Záchrana z bezprostředního nebezpečí pro ně nepředstavuje závazek přepravit celou výpravu přes polovinu Středozemě.

Tato scéna potvrzuje dvě důležité věci. Orli nejsou nezranitelní a svou pomoc poskytují pouze do určité míry. Pokud se vyhýbají obyčejným lovcům, nedává smysl předpokládat, že by bez obav zamířili nad zemi obsazenou desetitisíci skřetů.

Mordor navíc není vzdálená pustina bez obrany. Je centrem Sauronovy vojenské moci, plným pevností, hlídek, zbraní a tvorů určených k vyhledávání nepřátel.

Celý plán závisel na tom, že Sauron útok nečekal.

Největší zbraní Společenstva nebyla síla. Byla jí Sauronova neschopnost pochopit, proč by se někdo dobrovolně vzdal absolutní moci.

Temný pán věděl, že se Jeden prsten znovu objevil. Předpokládal však, že jej některý z jeho mocných nepřátel bude chtít použít. Obával se Gandalfa, Aragorna nebo jiného vládce, který by se s Prstenem postavil do čela vojska, porazil jej a následně zaujal jeho místo.

Myšlenka, že protivníci odnesou Prsten přímo do Mordoru, aby jej zničili, mu připadala téměř nepředstavitelná. Sauron sám chápal moc jako něco, co se má získat, ovládat a využít. Nedokázal proto správně předvídat rozhodnutí založené na odmítnutí moci.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Sauron povstal a kuje Jeden prsten. Prsteny moci lákají na temnější třetí sérii.

Tomu odpovídá složení výpravy. Devět chodců nemá vojensky dobýt Mordor. Malí hobiti, nenápadné oblečení a cesta mimo hlavní armády dávají nositeli Prstenu šanci projít místy, kde by velkého válečníka každý hledal.

Letka Velkých orlů mířící přímo k Hoře osudu by Sauronovi okamžitě oznámila, co se jeho nepřátelé snaží udělat. Tajná mise by se během několika vteřin změnila v otevřený útok na nejlépe střežené místo jeho říše.

Sauron nebyl vševědoucí, orly by ale těžko přehlédl.

Sauronovo Oko není v knize dokonale fungující radar, který automaticky zaznamená každý pohyb ve Středozemi. Temný pán potřebuje posly, špehy, palantír, Nazgûly i obyčejné vojenské hlídky. Právě proto se Frodo se Samem mohou Mordorem pohybovat.

Nenápadní však nejsou proto, že by Sauron nic neviděl. Přežijí díky tomu, že veškerou jeho pozornost přitahuje válka na západě a později Aragornova armáda před Černou bránou.

Skupina obrovských orlů by tuto výhodu neměla. Pohybovala by se vysoko nad krajinou, bez možnosti ukrýt se v roklích, mezi skalami nebo pod skřetími plášti. Sauron by navíc nemusel rozumět celému plánu. Stačilo by mu poznat, že jeho nepřátelé letí k místu, kde byl Prsten vytvořen.

Mordor měl také vlastní vzdušnou sílu. Nazgûlové používali obrovské okřídlené tvory, kteří dokázali šířit strach, pronásledovat cíle a bojovat nad bitevním polem. Text neříká, jak by přesně dopadl přímý střet s orly, takže nelze tvrdit, že by Sauronovi tvorové automaticky zvítězili.

Jisté je pouze to, že cesta vzduchem by nebyla nebráněným letem nad bezmocnou zemí. I jediný zdržený nebo zraněný orel by mohl znamenat pád nositele Prstenu přímo do rukou nepřítele.

Prsten nestačilo shodit do otevřeného kráteru.

Častá představa počítá s tím, že by orel přeletěl nad Horou osudu a Frodo by Prsten jednoduše pustil do lávy. Tolkienova Hora osudu ale nefunguje jako otevřený odpadkový koš.

Jeden prsten musel být dopraven do Puklin osudu uvnitř Sammath Naur, tedy Komnat ohně. Do nitra hory vedl vchod a tunel, který ústil k ohnivé trhlině, kde Sauron Prsten vytvořil.

Výprava proto potřebovala na hoře přistát, najít vchod, proniknout do uzavřeného prostoru a dojít až k samotné puklině. Ani úspěšný přelet nad Mordorem by poslední a nejobtížnější krok neodstranil.

Sauron navíc nechával udržovat cestu mezi Barad-dûr a Sammath Naur. Hora osudu pro něj nebyla zapomenutou sopkou na okraji říše, ale osobně významným místem dostupným přímo z jeho pevnosti.

Dokázal by vůbec někdo Prsten dobrovolně zahodit?

Tady vzniká ještě hlubší problém. Dostat Prsten k ohni není totéž jako jej skutečně zničit.

Elrond, Gandalf ani Galadriel neodmítají Prsten proto, že by nevěděli, jak jej použít. Bojí se, že by jejich touhu konat dobro postupně proměnil v potřebu všechno ovládat. Čím větší moc a ambice člověk má, tím ničivější nástroj může Prsten vytvořit.

Frodo dojde až k Puklinám osudu, v poslední chvíli se jej však nedokáže vzdát. Prsten si přivlastní a nasadí. Zničen je až poté, co Glum ukousne Frodovi prst a během zápasu spadne do ohně.

Orli by tuto morální překážku nevyřešili. Pouze by nositele dopravili na místo závěrečné volby rychleji a možná v lepší fyzické kondici. Nikdo však nemohl zaručit, že Frodo nebo jiný člen výpravy dokáže v centru Prstenovy moci udělat to, co před ním nezvládl Isildur.

Právě dlouhá cesta, soucit s Glumem a zdánlivě náhodné setkání všech tří postav nakonec vytvoří podmínky, za nichž Prsten zanikne. Letecká zkratka by mohla odstranit Gluma z příběhu – a s ním také jediný mechanismus, který zničení skutečně dokončil.

Zkazil by Jeden prsten také orly?

Jde o oblíbené vysvětlení, ale je nutné oddělit kánon od rozumného odhadu.

Tolkien nikde přímo nenapsal, že Gwaihir odmítl výpravu ze strachu, že jej Jeden prsten zkazí. Neexistuje ani scéna, v níž by některý z orlů projevil touhu Prsten získat. Tvrzení, že by se o něj během letu určitě poprali, je proto fanouškovskou teorií, nikoliv potvrzeným faktem.

Prsten ale prokazatelně působí na rozumné bytosti prostřednictvím jejich přání a představ o moci. Není tedy nerozumné předpokládat, že by dlouhodobá blízkost představovala riziko také pro orly.

Tento argument však pro vysvětlení jejich nepřítomnosti nepotřebujeme. I kdyby byli vůči pokušení odolní, stále zůstávají nezávislí, zranitelní a příliš nápadní pro tajnou cestu do Mordoru.

Proč mohli přiletět až na konci.

Když orli dorazí k Hoře osudu zachránit Froda a Sama, situace už je úplně jiná.

Jeden prsten byl zničen. Sauron padl, jeho vůle přestala držet armády pohromadě, Nazgûlové zahynuli a Barad-dûr se zhroutila. Mordor už není organizovanou pevností soustředěnou na obranu svého pána.

Orli navíc nepátrají po malém tajném vchodu a nemusejí dopravit cestující do nitra hory. Přilétají pro dva hobity ležící na skále uprostřed katastrofy a okamžitě odlétají.

Schopnost evakuovat přeživší z poraženého Mordoru nedokazuje schopnost nepozorovaně proniknout do Mordoru v době, kdy byl Sauron na vrcholu moci. Záchranná operace po vítězství a útok na nepřátelské území jsou dvě zcela odlišné mise.

Proč je Tolkien používal jen v rozhodujících chvílích.

Tolkien si uvědomoval, že orli mohou snadno působit jako univerzální řešení. V dopise číslo 210 je označil za nebezpečný vypravěčský „stroj“, který musí používat střídmě, jinak by přestal být uvěřitelný.

Nejde o přímou autorovu odpověď na otázku dopravy Prstenu. Dopis komentoval návrh filmové adaptace, která chtěla zásahy orlů rozšířit. Přesto odhaluje Tolkienův záměr: orli mají obrátit beznadějný okamžik, nikoliv zbavit hrdiny všech překážek.

V jeho příbězích fungují jako poslové vyšší naděje. Přicházejí, když postavy udělaly vše, co bylo v jejich silách, ne když chtějí přeskočit odpovědnost, utrpení a morální volbu.

Orli nejsou dírou v příběhu, ale špatně zvoleným řešením.

Nic v knihách netvrdí, že by orel fyzicky nedokázal unést Froda část cesty. Skutečná otázka ale nezní, zda je takový let anatomicky možný. Rozhodující je, zda by měl šanci dopravit Prsten nepozorovaně až do Komnat ohně.

Neměl.

Výprava by musela přesvědčit nezávislé orly, přeletět sledovanou Středozem, proniknout do bráněného vzdušného prostoru, uniknout Nazgûlům, přistát na Sauronově cestě a nakonec přimět nositele, aby se Prstenu v místě jeho největší moci dobrovolně vzdal.

Frodo se Samem uspěli právě proto, že byli opakem takového útoku. Nebyli velcí, rychlí ani mocní. Sauron je přehlédl, protože celý život hledal protivníka, který se mu bude podobat.

Orli by do Mordoru doletět mohli. Problém je, že by s sebou přivezli také Sauronovu pozornost – a tím by zničili plán dříve, než by se Prsten přiblížil k ohni.