Líbila se vám Odyssea? Těchto 5 epických filmů o mýtech, bozích a hrdinech si pusťte dál.

Odyssea je přesně ten typ látky, který dokazuje, že některé příběhy nestárnou, jen čekají na další generaci vypravěčů. Universal film Christophera Nolana popisuje jako mytický akční epos natočený pro velké plátno a IMAX, který přivádí Homérovu základní ságu zpět do kin v opravdu velkém měřítku.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Recenze Odyssea: Nolan vytvořil monumentální epos, kterému chybí silnější emoce.

Jenže Odysseus není jediný hrdina, který se vrací z války, bojuje s vlastním egem, vzdoruje osudu nebo se snaží najít cestu domů. Filmová historie je plná příběhů, kde se člověk střetává s bohy, říšemi, monstry, válkou i vlastní pýchou.

Některé z těchto filmů jsou čistě mytologické. Jiné jsou historické eposy, které mají s Odysseou společnou velikost, tragiku a hrdinskou cestu. Pokud vám po Odyssee zůstala chuť na další velké příběhy, tady je sedm tipů, které mají podobnou krevní skupinu.

1. Trója.

Pokud chcete po Odyssee nejpřímější návrat ke stejnému mytologickému světu, začněte Trójou. Právě Trojská válka je událost, ze které se Odysseus vrací domů. Bez Tróje by nebyla jeho dlouhá cesta, ztracené roky ani touha po Ithace.

Trója s Bradem Pittem jako Achillem není věrná lekce antické literatury, ale jako velký hollywoodský epos funguje velmi dobře. Má hradby, lodě, krále, zradu, slávu, krev i hrdiny, kteří často neumí rozeznat čest od vlastní pýchy. A právě tím se krásně potkává s Odysseou.

Odysseus je v tomhle světě muž rozumu a lsti. Achilles je muž slávy a vzteku. Dva úplně jiné typy hrdinů, ale oba ukazují, že antické příběhy nikdy nebyly jen o vítězství. Byly o ceně, kterou za něj člověk zaplatí.

2. Gladiátor.

Gladiátor není mytologický film, ale jeho duše je epická až po kost. Maximus není Odysseus, nebojuje s Kyklopem ani se nevrací přes moře domů. Přesto má s Odysseou společné silné jádro: muž vytržený ze svého světa se snaží přežít, neztratit čest a vrátit se aspoň duchovně k tomu, co mu bylo vzato.

Ridley Scott vystavěl Gladiátora jako příběh o zradě, pomstě, politické moci a člověku, který se stane legendou, i když po ní původně netoužil. Pokud vás na Odyssee bavila cesta hrdiny přes utrpení a pokušení, Gladiátor nabídne podobnou vážnost v římském kabátě.

Navíc má přesně ten typ monumentálnosti, kterou člověk po velkém antickém filmu hledá. Arény, legie, císařský Řím, bolest, hudba, osud. Filmový meč, který se pořád nezlomil.

3. 300: Bitva u Thermopyl.

300: Bitva u Thermopyl je úplně jiný druh eposu. Není to cesta domů, ale cesta ke smrti. Film Zacka Snydera bere historickou bitvu a proměňuje ji v krvavou legendu, kde každý záběr vypadá jako freska natřená potem a bronzem.

S Odysseou ho spojuje hlavně mýtická stylizace. Tady nejde o realistické dějiny. Jde o obraz. O hrdiny větší než život, o boj proti přesile, o slávu, která přežije tělo. Leonidas a jeho Sparťané jsou přesně ten typ postav, které neexistují jen v příběhu, ale v legendě, kterou si lidé opakují dál.

Pokud vám u Odysseyy sedla velkolepost a osudovost, 300 je brutálnější, jednodušší a mnohem hlasitější příbuzný. Méně moře, víc krve na štítu.

4. Souboj Titánů.

Když se řekne film o bozích, monstrech a antické fantasy, Souboj Titánů nesmí chybět. Ať už sáhnete po klasické verzi z roku 1981, nebo modernějším remaku, základ je stejný: Perseus, bohové, osud, netvoři a svět, ve kterém lidé nejsou nikdy úplně sami, protože se jim do života neustále pletou vyšší síly.

Souboj Titánů je mnohem přímočařejší než Odyssea. Není tolik o návratu, pokušení a lidské vytrvalosti. Je to spíš dobrodružná výprava proti monstrům a božským plánům. Ale právě proto se k Odyssee hodí jako odlehčenější další volba.

Pokud chcete Kyklopa, Sirény a bohy vyměnit za Medúzu, Krakena a Dia, dostanete podobnou chuť antického dobrodružství, jen s větším důrazem na akci a fantasy atrakce.

5. Válka bohů

Válka bohů je vizuálně přepálená, temnější a drsnější antická fantasy. Nehraje si na čistou historickou věrnost ani literární noblesu. Sází hlavně na obraz, násilí, těla, zbraně a božskou brutalitu.

Pro diváka po Odyssee může být zajímavá jako opačný pól. Kde Odyssea stojí na cestě, návratu a zkouškách člověka, Válka bohů sází na konflikt s téměř komiksovou energií. Bohové tady nejsou vzdálené symboly. Jsou to bytosti, jejichž rozhodnutí se lámou přímo přes lidské kosti.

Není to film pro každého. Ale pokud chcete po elegantnějším mýtu něco temnějšího, krvavějšího a vizuálně agresivního, Válka bohů má svoje místo.