The Boys skončili krvavě, ale finále má problém: 3 chyby, které nejde jen tak přehlédnout.

The Boys se rozloučili přesně tak, jak se od nich čekalo: brutálně, cynicky a s posledním úderem do superhrdinského kultu. Jenže vedle velkého zúčtování po sobě finále nechalo i několik momentů, nad kterými nejde jen tak mávnout rukou. Pozor, článek obsahuje výrazné spoilery z konce seriálu.

Finále The Boys mělo těžký úkol. Muselo uzavřít příběh Homelanderovy vlády, Butcherovy nenávisti, Hughieho morálního boje i celého světa, ve kterém jsou superhrdinové spíš chodící reklamní katastrofy než zachránci lidstva. A v mnoha ohledech se mu to povedlo. Série dostala konec, postavy došly k jasným bodům a Homelander konečně narazil na hranici, za kterou už jeho božský komplex nestačil.

Jenže právě u finále se diváci dívají nejostřeji. Když seriál pět řad buduje pravidla vlastního světa, nemůže v poslední zatáčce působit dojmem, že některé schopnosti, technologie nebo bezpečnostní opatření fungují jen tehdy, když se to zrovna hodí scénáři. The Boys vždycky byli přepálení, krvaví a komiksově absurdní. To jim nikdo nebere. Problém nastává ve chvíli, kdy se absurdní styl začne prát s logikou klíčových scén.

Homelander najednou není nejrychlejší muž planety.

Nejvíc do očí bije Homelander. Celý seriál ho prezentoval jako téměř nezastavitelnou bytost. Létá, má nadlidské reflexy, laserový zrak, brutální sílu a dokáže během okamžiku změnit situaci v masakr. Právě proto působí zvláštně, když se v rozhodujících momentech finále chová mnohem pomaleji a pasivněji, než by odpovídalo jeho dosavadnímu obrazu.

Jistě, dá se namítnout, že Homelander prohrál kvůli vlastnímu egu. Že si nedokázal připustit možnost porážky. Že mu útěk nedovolila pýcha a potřeba všechny ponížit tváří v tvář. To je dobré psychologické vysvětlení a k postavě sedí. Jenže i tak zůstává pachuť, že finále potřebovalo Homelandera na chvíli „vypnout“, aby se k němu hrdinové vůbec mohli dostat. A u postavy, která byla roky prodávána jako chodící konec světa, je to velký rozdíl.

Druhý problém se týká Butcherových chapadel. Jeho tělo zmutované Sloučeninou V bylo v závěru vizuálně silné, nechutné a přesně v duchu The Boys. Jenže když organická chapadla odolávají extrémním útokům a dokážou přetlačit bytosti, které normální zbraně skoro nezastaví, začíná se celá věc viklat. Homelanderův laserový zrak si v minulosti poradil s kovem, lidmi i technikou, ale proti Butcherovu tělesnému hororu najednou nepůsobí tak ničivě, jak by měl.

To neznamená, že scéna nemůže fungovat emocionálně. Butcher a Homelander si konečný střet zasloužili. Oba jsou zrcadla stejné posedlosti, jen každý stojí na jiné straně šílenství. Jenže emoce a logika by v dobrém finále měly táhnout za jeden provaz. Tady se spíš střídají u kormidla podle toho, co zrovna potřebuje vyvrcholení.

Vought má satelity, armádu a zřejmě velmi dlouhou pauzu na kafe.

Třetí velký zádrhel je Vought. Tahle korporace byla od začátku vykreslovaná jako monstrum, které vidí téměř všude, všechno sleduje, manipuluje politikou, médii i veřejným míněním a má dost prostředků na to, aby udělalo peklo každému, kdo se mu postaví. Ve finále ale hrdinové až překvapivě snadno pronikají tam, kde by člověk čekal neprůstřelné zabezpečení, záložní týmy, Supráky na každém patře a plán B, C i D.

Právě tady finále nejvíc připomíná klasickou scenáristickou zkratku. Když děj potřebuje, Vought působí jako všemocná hydra s miliardou očí. Když se ale Banda potřebuje dostat k zásadnímu bodu příběhu, systém začne mít díry větší než marketingové oddělení po Homelandrově tiskovce. Ano, chaos závěru, vnitřní rozklad Voughtu a Homelanderova paranoia mohou část věcí vysvětlit. Ale ne všechno.

Na druhou stranu je fér dodat, že The Boys nikdy nebyli realistická politická špionážní série. Vždycky šlo o satirickou krvavou grotesku, která si bere superhrdinské mýty jako boxovací pytel. Některé nelogičnosti k tomuhle světu patřily od začátku. Jenže závěr seriálu má jinou váhu než běžná epizoda uprostřed sezony. Když jde o poslední rozloučení s jedním z nejvýraznějších seriálů posledních let, i menší díry v logice působí hlasitěji.

The Boys tak končí jako seriál, který si pořád zaslouží respekt. Dokázal rozbít superhrdinský žánr zevnitř, udělal z Homelandera jednu z nejděsivějších televizních postav své éry a ukázal, že komiksová adaptace nemusí být jen továrna na barevné kostýmy. Jenže finále zároveň připomnělo, že i nejostřejší satira potřebuje pevná pravidla. Protože když Homelander zapomene létat, Vought přestane hlídat vlastní pevnost a Butcherova chapadla vydrží skoro všechno, zůstane po velkém konci ještě jedna nepříjemná otázka: nebylo to krvavé zúčtování až příliš pohodlné?