RECENZE: He-Man našel sílu tam, kde se dnešní blockbustery často bojí.
He-Man se vrátil na velké plátno a první ohlasy naznačují, že největší zbraní nových Vládců vesmíru nemusí být jen Meč moci. Film Travise Knighta funguje hlavně díky tomu, že se nestydí za vlastní bláznivou podstatu. Místo temného rebootu pro dospělé sází na barvy, dobrodružství, upřímnost a dětskou radost z hrdinství.
Noví Vládci vesmíru byli od začátku risk. He-Man je sice ikonou osmdesátých let, ale nepatří mezi značky, které by automaticky táhly několik generací stejně silně jako Batman, Spider-Man nebo Star Wars. Pro část publika je to svalovec s mečem a tygr v brnění. Pro jiné dětství zabalené do plastu, fantasy kýče a jednoduchého boje dobra se zlem. A právě tohle musel nový film vyřešit: jak vzít značku, která vznikla i jako hračka, a udělat z ní moderní blockbuster bez toho, aby ji připravil o duši.
Režisér Travis Knight, který už u Bumblebeeho ukázal cit pro velké značky s nostalgickým jádrem, se podle prvních pozitivních reakcí vydal cestou, která dnes v Hollywoodu není úplně samozřejmá. Nesnaží se He-Mana ironicky rozebrat na součástky ani ho přetvořit v cynickou verzi pro dospělé diváky, kteří se bojí přiznat, že kdysi milovali barevné hrdiny. Místo toho staví na dobrodružství, akci a jednoduché emocionální síle příběhu o princi Adamovi, který se musí vrátit na Eternii a přijmout svůj osud.
He-Man, který se nestydí být He-Manem.
V hlavní roli se představuje Nicholas Galitzine jako Adam / He-Man, k němuž se přidávají Camila Mendes jako Teela, Idris Elba jako Duncan / Man-At-Arms, Jared Leto jako Skeletor a Alison Brie jako Evil-Lyn. Základní příběh zůstává přímočarý: Adam je odtržen od Eternie, ale Meč moci ho přivede zpět do světa, který ovládl Skeletor. Aby zachránil rodinu, domov i celé království, musí přijmout identitu nejsilnějšího muže vesmíru.
To nezní převratně. Jenže u He-Mana možná ani nejde o to vymyslet kolo znovu a natřít ho na neonově zeleno. Síla téhle značky vždycky ležela v archetypech: hrdina, zlo, magie, meč, přátelé, odvaha a svět, který vypadá jako dětská fantazie o vesmíru, fantasy království a akčních figurkách najednou. Pokud film funguje, pak právě proto, že se tyhle prvky nesnaží schovávat. Bere je vážně natolik, aby měly emoce, ale ne tak vážně, aby z nich vysál všechnu zábavu.
První pozitivní ohlasy chválí hlavně to, že film má energii velkého popcornového dobrodružství. Nehraje si na nejtemnější kapitolu moderní fantasy, ale na barevnou, hlučnou a místy až nestydatě naivní podívanou. V době, kdy se mnoho blockbusterů snaží být současně vtipných, temných, sebereflexivních, dojemných a připravených na dalších deset pokračování, může právě tahle přímočarost působit jako osvěžení. He-Man nepotřebuje vysvětlovat, proč je dobré být hrdina. On tím prostě musí být.
Mattel potřebuje víc než jen další nostalgii.
Pro Mattel je tenhle film důležitý i strategicky. Po obřím úspěchu Barbie je jasné, že hračkářské značky mohou v kinech fungovat, ale jen tehdy, když dostanou jasný tvůrčí nápad. He-Man je jiný typ materiálu. Nemá stejný kulturní přesah, ale má vlastní sílu: mytologii, výrazné postavy, jednoduchou ikonografii a svět, který může na velkém plátně působit jako šílená směs Conana, Star Wars a sobotního animáku.
Právě proto jsou první příznivější reakce důležité. Neříkají nutně, že se z Vládců vesmíru stane nový miliardový hit. Říkají ale, že tahle látka nemusí být předem odsouzená k posměchu. Pokud film dokáže přesvědčit diváky, že jeho upřímnost není slabina, ale hlavní zbraň, může kolem sebe vytvořit přesně ten typ fanouškovské energie, kterou podobné značky potřebují. Ne všichni chtějí další komplikovaný vesmír s domácím úkolem na deset seriálů. Někdy stačí hrdina, meč, padouch a svět, kde se dobro ještě nebojí být dobro.
Nejzajímavější na nových Vládcích vesmíru tak není jen otázka, kolik vydělají. Důležitější je, jestli dokážou přesvědčit publikum, že staré dobrodružné značky nemusí přežívat jen jako ironické pomrkávání na rodiče. Mohou fungovat i přímo, barevně a s otevřeným srdcem. A pokud se He-Manovi opravdu povedlo zvednout Meč moci bez omluv a bez studu, pak možná našel přesně to, co dnešním blockbusterům často chybí: odvahu být prostě radostný.
