Spielberg mohl natočit Jamese Bonda i Harryho Pottera. Dvě obří ságy mu ale utekly.

Steven Spielberg má za sebou kariéru, ve které změnil podobu moderního blockbusteru. Přesto existují dvě slavné značky, které mu proklouzly mezi prsty: James Bond a Harry Potter. Jednu mu Hollywood nedal, druhé se vzdal sám kvůli slibu Stanleyho Kubricka.

Představa, že by Steven Spielberg natočil bondovku, zní dnes skoro jako alternativní historie vytesaná z filmového zlata. Režisér o Jamese Bonda stál už od chvíle, kdy viděl Doktora No, a po obřím úspěchu Čelistí se sám ozval producentovi Albertu „Cubbymu“ Broccolimu. Nabídl se, že jednu část série natočí. Odpověď byla jednoduchá: ne. A podle Spielberga se situace zopakovala i později, po Blízkých setkáních třetího druhu, kdy Broccoli chtěl použít slavný hudební motiv z filmu v bondovce Moonraker.

Právě z odmítnutého Bonda ale nakonec vznikla jiná legenda. Spielberg o celé věci vyprávěl Georgi Lucasovi, který mu na Havaji představil nápad na dobrodružnou sérii o archeologovi jménem Indiana Smith. Z něj se později stal Indiana Jones. Jinými slovy: kdyby Bond Spielberga přijal, možná bychom nikdy nedostali Dobyvatele ztracené archy v podobě, jakou známe. Hollywood občas zavře dveře tak hlasitě, až se vedle otevře chrám plný pastí.

Harry Potter padl kvůli Kubrickovi.

Úplně jiný příběh se váže k Harrymu Potterovi. Spielberg byl u prvního filmu skutečně ve hře a podle nových vyjádření se kolem projektu už řešily i tvůrčí přípravy. Jenže po smrti Stanleyho Kubricka za ním přišla Kubrickova rodina s prosbou, aby převzal dlouho připravovaný film A.I. Umělá inteligence. Spielberg se tak rozhodl opustit kouzelnický svět a splnit přání režiséra, kterého obdivoval.

Tady nešlo o odmítnutí ze strany studia, ale o osobní volbu. Harry Potter a Kámen mudrců se stal i bez Spielberga obřím fenoménem pod vedením Chrise Columbuse. Jenže představa Spielbergova Pottera pořád dráždí fantazii. Jeho cit pro dětský úžas, rodinu, strach i dobrodružství by do Bradavic seděl až nebezpečně dobře. Možná by byl jeho Potter kouzelnější, možná sentimentálnější, možná úplně jiný.

Na obou příbězích je nejzajímavější, že nejde jen o filmové historky z kategorie „co kdyby“. Ukazují, jak náhodně se rodí popkulturní dějiny. Spielberg nedostal Bonda, a tak pomohl vytvořit Indianu Jonese. Vzdal se Pottera, aby dokončil Kubrickův sen. Dvě obří ságy mu utekly, ale pokaždé po sobě zanechaly něco jiného. A možná právě proto Spielberg nepotřebuje litovat.