Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého jsou venku. Animovaný návrat do Hawkins láká na nostalgii.
Stranger Things sice letos uzavřely hlavní seriálovou kapitolu, ale Netflix tuhle značku rozhodně neposlal do důchodu. Naopak. Nový animovaný spin-off Stranger Things: Příběhy z pětaosmdesátého je už venku a vrací diváky zpátky do zimního Hawkinsu roku 1985, tedy do období mezi druhou a třetí sérií původního seriálu. Nejde tedy o pokračování po finále, ale spíš o návrat do doby, kdy bylo všechno menší, komornější a ještě pořád zahalené sněhem, tajemstvím a pocitem, že se zlo může schovávat klidně pod nejbližší závějí.
A právě to je na celém projektu nejdůležitější. Příběhy z pětaosmdesátého se nesnaží překopat mytologii Stranger Things ani rozbít kánon. Podle oficiálních materiálů Netflixu jde spíš o bezpečný návrat do známého světa, který fanouškům nabízí další porci Hawkinsu, nové monstrum a novou záhadu, ale zároveň si velmi hlídá, aby nerozboural to, co už původní seriál vystavěl. Jinými slovy, tohle není další velká revoluce. Je to spíš vedlejší výprava, která chce připomenout, proč tenhle svět tolik lidí kdysi pohltil.
Netflix uvádí, že první řada má 10 epizod a sleduje známou partu ve chvíli, kdy se Hawkins naoko uklidnil. Jenže pod ledem se probouzí nová hrozba, která znovu přinutí Eleven, Mikea, Willa, Dustina, Lucase a Max vytáhnout kola, baterky a odvahu. K tomu přibývají i nové postavy, mezi nimi třeba Nikki, která podle recenze TVZone do známého světa zapadá překvapivě přirozeně. A to je vlastně docela důležité, protože podobné spin-offy často pohoří právě na tom, že nové figury působí jako cizí těleso přišité ke známé značce jen proto, aby bylo co prodávat.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Stranger Things skončilo, Hawkins ale klid mít nebude. Nový trailer probouzí další noční můru.
Velkou roli tu hraje i samotná forma. Showrunnerem je Eric Robles, producenty zůstávají Matt a Ross Dufferovi, a záměr je zjevný na první pohled: evokovat ducha animáků 80. let, ale neudělat z toho zaprášený retro artefakt. Seriál kombinuje starší dobrodružný feeling s modernější stylizovanou animací, která si bere něco z dnešních hybridních vizuálů. Výsledkem tak není vykopávka, ale spíš projekt, který se snaží být retro po citu, ne po technické zastaralosti.
Současně ale platí i druhá strana mince. První ohlasy nejsou o nekritickém nadšení, ale spíš o opatrném uznání. Jde o náročnou, nostalgickou jednohubku, která funguje hlavně pro ty, kdo ve světě Stranger Things chtějí zůstat co nejdéle, ale nepřináší nic, co by značku posouvalo směrem k něčemu odvážnějšímu. To je vlastně dost fér čtení celé věci. Někomu to bude úplně stačit. Jinému bude vadit, že se Netflix drží až příliš při zdi a místo nové kapitoly nabízí hlavně příjemné déjà vu.
Jestli jste si na Stranger Things oblíbili hlavně atmosféru starého Hawkinsu, menší měřítko a partu dětí proti další podivnosti, tahle animovaná odbočka vám pravděpodobně sedne. Pokud jste ale čekali něco, co po finále otevře nový velký směr nebo přinese zásadní rozšíření světa, budete nejspíš stát trochu v chladu. Příběhy z pětaosmdesátého zatím působí jako návrat do bezpečné zóny, ne jako další evoluce značky.
Animace Netflixu dovoluje vracet se do různých děr mezi sériemi bez toho, aby musel řešit stárnoucí herce nebo složité přepisování continuity. Pokud tenhle model zabere, může si otevřít dveře k dalším „mezi kapitolám“, které budou svět Stranger Things dál ždímat po menších dávkách. Otázka tedy nezní jen jestli tenhle spin-off funguje, ale i jestli je to začátek nové továrny na návraty do Hawkinsu. A to je možná pro budoucnost celé značky zajímavější než samotný obsah první řady.
Stačí vám u Stranger Things animovaný návrat do Hawkinsu?
