Recenze: Kojot vrací úder měl skončit v trezoru. Místo toho dostal jeden z nejzábavnějších filmů Looney Tunes.

Existují filmy, jejichž zákulisní příběh nakonec zastíní samotný výsledek. Kojot vrací úder (Coyote vs. Acme) měl všechny předpoklady stát se jedním z nich. Hotový snímek měl zmizet v trezoru a diváci jej původně vůbec neměli vidět.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Warner ho chtěl navždy ukrýt. Zachráněný Kojot teď dostal od diváků nejlepší možnou odpověď.

Jenže Kojot Vilda přežil i tuhle past.

A možná největší absurditou celého příběhu je, že výsledný film vůbec nepůsobí jako něco, co bylo potřeba pohřbít. Naopak. Kojot vrací úder je překvapivě chytrá, svižná a hlavně opravdu zábavná kombinace klasických Looney Tunes a hrané komedie, která velmi dobře chápe, proč právě Vilda funguje už desítky let.

Kojot už má ACME dost.

Základní nápad je geniálně jednoduchý.

Kojot Vilda strávil prakticky celý svůj život nakupováním výrobků společnosti ACME, aby s jejich pomocí konečně chytil Ptáka Uličníka. Katapulty, rakety, pasti, dynamit, magnety a desítky dalších geniálních zařízení měly jednu společnou vlastnost.

Nakonec téměř vždy zničily právě jeho.

Tentokrát už toho má dost.

Kojot se proto rozhodne udělat něco, co ještě nikdy nezkusil: zažaluje ACME.

A právě tady se film odlišuje od jednoduché celovečerní verze klasických grotesek. Tvůrci vezmou naprosto absurdní logiku Looney Tunes a zasadí ji do světa soudních sporů, korporátních právníků a obří firmy, která samozřejmě odmítá připustit, že její produkty mají nějakou chybu.

Je to nápad tak jednoduchý, až je zvláštní, že někoho nenapadl dřív.

Will Forte je přesně ten druh smolaře, kterého Kojot potřeboval.

Hranou část příběhu táhne především Will Forte, jehož postava neúspěšného právníka Kevina Averyho se ke Kojotovi hodí dokonale.

Oba jsou totiž svým způsobem stejní.

Oba neustále prohrávají. Oba se snaží znovu vstát. A oba mají zvláštní talent udělat z jednoduchého problému katastrofu biblických rozměrů.

Právě díky tomu jejich vztah nepůsobí pouze jako mechanismus, kterým dostat animovanou postavu mezi skutečné herce. Film mezi nimi dokáže vytvořit překvapivě sympatické partnerství.

Kojot samozřejmě nemluví. Nemusí.

Jeho výrazy, cedulky a tradiční pantomima pořád fungují stejně dobře jako před desítkami let.

John Cena si celý film očividně užívá.

Na opačné straně soudní síně stojí John Cena, který dostává přesně ten typ role, ve kterém bývá nejlepší.

Přehnaný, dokonale sebevědomý a místy téměř karikaturní korporátní právník by v jiném filmu snadno působil příliš teatrálně. Ve světě, kde může někomu spadnout kovadlina na hlavu a za několik sekund pokračuje dál, je však přesně doma.

Film díky tomu nikdy nedělá chybu, že by se snažil svůj absurdní koncept brát příliš vážně.

Soudní drama tu samozřejmě není žádné Pár správných chlapů.

A přesně tak je to správně.

Looney Tunes konečně nemusí předstírat, že jsou něco jiného.

Největší problém některých předchozích pokusů převést Looney Tunes do celovečerní podoby spočíval v tom, že studio příliš komplikovalo něco, co komplikované být nemusí.

Kojot vrací úder chápe vlastní materiál.

Když chce být groteskou, je groteskou.

Když potřebuje odpálit raketu, odpálí raketu.

Když Kojot spadne z útesu, film kolem toho nestaví desetiminutovou dramatickou scénu.

Právě kombinace reálného světa a absurdních fyzikálních pravidel Looney Tunes patří k jeho největším přednostem.

A hlavně je tu pořád přítomný ten nejdůležitější princip: Vilda se nikdy nevzdává.

Může selhat stokrát.

Po sté první si objedná další balík od ACME.

Pod humorem se schovává překvapivě trefná satira.

Film ale není pouze sledem gagů.

Myšlenka, že Kojot zažaluje společnost, která mu desítky let prodává katastrofálně nebezpečné výrobky, otevírá prostor pro jednoduchou, ale funkční satiru korporací.

ACME samozřejmě nechce přijmout odpovědnost.

Má právníky.

Má peníze.

Má celé oddělení připravené vysvětlit, že problém rozhodně není v raketě, která zákazníkovi explodovala přímo pod zadkem.

A právě tady film získává další vrstvu, aniž by začal divákovi přednášet.

Pořád je to Looney Tunes.

Jen tentokrát je skutečným protivníkem firma.

Ne všechno trefí terč.

Film samozřejmě není bez problémů.

Některé hrané pasáže nedokážou držet stejné tempo jako nejlepší animované gagy a prostřední část místy trochu ztrácí energii.

Ne každý vtip se trefí.

A koncept soudního sporu je natolik dobrý, že by z něj šlo vytěžit ještě více.

Ve chvíli, kdy film pustí Kojota ze řetězu a nechá ho rozpoutat klasickou destrukci, však většina slabších míst rychle mizí.

Protože sledovat Vildu, jak už po několikáté nedokáže pochopit, proč se fyzikální zákony rozhodly zničit výhradně jeho, pořád jednoduše funguje.

Film, který neměl existovat.

A pak je tu samozřejmě slon v místnosti.

Celou dobu se člověk těžko zbavuje jedné otázky:

Proč měl tenhle film skončit v trezoru?

Nejde o nějaké nedokončené torzo.

Není to katastrofa, u které bychom po deseti minutách pochopili, proč studio zatáhlo ruční brzdu.

Je to normální, funkční a místy velmi povedená rodinná komedie s populární značkou, sympatickými herci a jednou z nejznámějších animovaných postav historie.

Ironie celého příběhu je přitom téměř dokonale napsaná sama životem.

Film o malém outsiderovi, který se postaví obrovské korporaci, málem zlikvidovalo rozhodnutí obrovské korporace.

Nakonec ale Kojot zase přežil.

Tentokrát dokonce bez pomoci Ptáka Uličníka.

Verdikt.

Kojot vrací úder není revoluce animovaného filmu. Ani se o ni nesnaží.

Je to něco mnohem prostšího a možná právě proto tak příjemného: chytrá celovečerní Looney Tunes komedie, která rozumí svým postavám, nezapomíná na groteskní kořeny a dokáže ke klasickým gagům přidat dostatečně zábavnou korporátní satiru.

Will Forte a John Cena fungují, Kojot Vilda je pořád fantastický smolař a celý film má energii něčeho, co mělo být samozřejmou součástí nabídky kin, nikoliv položkou v účetní tabulce určenou k odepsání.

A právě jeho komplikovaná cesta na plátna dává poslednímu vítězství Kojota ještě sladší příchuť.

Tentokrát totiž neselhalo ACME. Selhal plán, který měl Vildu navždy zavřít do trezoru.

Hodnocení Loreum: 8/10

Zábavný, překvapivě chytrý a až absurdně sympatický film, u kterého je po titulcích ještě těžší pochopit, proč ho někdo vůbec nechtěl vydat.