Hollywood ho po Saw zaškatulkoval. James Wan pak změnil horor ještě dvakrát.

James Wan mohl zůstat režisérem jednoho mimořádně výdělečného hororu. Místo toho pokaždé opustil vlastní bezpečnou zónu právě ve chvíli, kdy ji Hollywood začal kopírovat. Po Saw vrátil duchařinám sílu pomocí Insidious, z filmu V zajetí démonů vybudoval celé univerzum a následně zvládl miliardové série Rychle a zběsile i DC. Jeho největším talentem přitom nemusí být schopnost vyděsit diváka. Je jím rozpoznání jednoduchého nápadu, který lze proměnit v nezaměnitelný svět.

Článek neprozrazuje zásadní dějové zvraty jednotlivých filmů.

Saw vzniklo z omezení, ne z touhy ukazovat co nejvíce krve.

Wan a jeho dlouholetý spolupracovník Leigh Whannell se na začátku kariéry nesnažili navrhnout desetidílnou hororovou značku. Potřebovali příběh, který by šel natočit s minimem peněz, lokací a času.

Základem Saw se proto stala koupelna, dva připoutaní muži a mrtvé tělo mezi nimi. Autoři vytvořili také krátký demonstrační film, jímž chtěli americkým producentům dokázat, že jejich scénář může fungovat. Wan trval na tom, že celovečerní verzi bude režírovat, zatímco Whannell dostane jednu z hlavních rolí.

Natáčení trvalo pouhých osmnáct dní. Rozpočet se pohyboval přibližně kolem 1,2 milionu dolarů, celosvětové tržby však překročily stonásobek původních nákladů.

První Saw není nepřetržitým sledem brutálních pastí, jak by mohly naznačovat některé pozdější díly. Jde především o komorní kriminální záhadu, která nedostatek prostředků mění v přednost. Rychlé střihy a roztřesená kamera nahrazují drahé efekty, špinavá místnost vytváří pocit fyzického nepohodlí a nelineární vyprávění dovoluje postupně měnit význam již viděných událostí.

Wan současně pochopil důležitost snadno rozpoznatelných obrazů. Panenka Billy, kovové pasti, zeleně zbarvené místnosti i ústřední hudební motiv vytvořily identitu, kterou bylo možné okamžitě propagovat a dále rozvíjet.

Saw neuspělo pouze kvůli násilí. Dokázalo proměnit nízký rozpočet v přesně definovaný styl.

První úspěch se rychle změnil v past.

Po Saw očekával Hollywood další podobné filmy. Wan se však nechtěl stát pouhým dodavatelem každoročních Jigsawových her. Režii pokračování přenechal jiným a pokusil se dokázat, že zvládne i odlišné příběhy.

Výsledek nebyl přesvědčivý.

Duchařský film Zlověstné ticho a násilný thriller Rozsudek smrti vstoupily do kin v roce 2007. Ani jeden nedokázal zopakovat komerční úspěch Saw. Zlověstné ticho navíc poznamenaly spory s producenty a zásahy studia, s výslednou podobou nebyli Wan ani Whannell spokojeni. Rozsudek smrti s Kevinem Baconem zase utržil méně, než činil jeho přibližný dvacetimilionový rozpočet.

Oba filmy obsahují scény, v nichž je vidět budoucí Wanův rukopis. Zlověstné ticho pracuje s loutkami, tichem a gotickými kulisami, zatímco Rozsudek smrti obsahuje nápadité dlouhé záběry a fyzicky přehlednou akci. Jako celek však nepřesvědčily kritiky ani dostatek diváků.

Pro Wana šlo o důležitou lekci: větší rozpočet automaticky nepřináší větší tvůrčí svobodu. Po zkušenosti se studiovým rozhodováním se proto vrátil k filmu, u něhož mohl riskovat bez neustálého schvalování.

Insidious dokázalo, že děsit lze téměř bez krve.

Wan, Whannell a producent Jason Blum natočili Insidious přibližně za 1,5 milionu dolarů. Nízké náklady znamenaly krátké natáčení a řadu praktických omezení, ale také výrazně menší kontrolu ze strany investorů.

Film nakonec celosvětově utržil téměř 100 milionů dolarů.

Po značce spojované s mechanismy, amputacemi a fyzickým utrpením se Wan obrátil k opačnému druhu strachu. Insidious stojí na tichých místnostech, prázdném prostoru za postavou a nejistotě, zda se v obraze něco skutečně pohnulo. Kamera často nejprve vysvětlí uspořádání domu a teprve potom v již známém prostoru odhalí něco, co tam nepatří.

Wan divákovi umožňuje místo pochopit, aby následně mohl jeho jistotu porušit.

Současně vytvořil Dálavu, nadpřirozenou dimenzi schopnou spojovat samostatné případy a postavy. Insidious tak nebylo jen návratem režiséra po neúspěšném období. Ukázalo studiím, že výrazný koncept, několik zapamatovatelných bytostí a rodinný konflikt mohou z velmi levného duchařského filmu vytvořit dlouhodobou značku.

V zajetí démonů vrátilo prestiž klasické duchařině.

U Insidious Wan zjistil, jak málo potřebuje k vyvolání strachu. V zajetí démonů tuto metodu přeneslo do uhlazenějšího filmu s větším rozpočtem, zkušeným obsazením a silnějším emocionálním základem.

Příběh rodiny Perronových není vystavěný jako čekání na další lekačku. Wan nejprve věnuje čas domu, rodičům, dětem a vyšetřovatelům Edu a Lorraine Warrenovým. Nadpřirozené nebezpečí získává váhu proto, že má narušit vztahy, které film předem vytvořil.

Režisér se současně inspiruje staršími horory. Místo agresivního střihu používá pomalé pohyby kamery, hlubší kompozice a napětí založené na očekávání. Divák často ví, ze kterého místa by hrozba mohla přijít, netuší však kdy.

Film s rozpočtem kolem 20 milionů dolarů utržil přes 319 milionů. Ještě důležitější byl jeho další život. Panenka Annabelle, jeptiška Valak a případy Warrenových umožnily vytvořit rozvětvené hororové univerzum, v němž mohou vedle hlavní série existovat prequely i samostatné odbočky.

Wan tím změnil žánr potřetí. Saw nastartovalo éru mechanických pastí, Insidious potvrdilo sílu levného nadpřirozeného hororu a V zajetí démonů ukázalo, že také duchařina může fungovat jako propojená studiová sága.

Rychle a zběsile 7 bylo nejtěžší zkouškou jeho kariéry.

Přechod od temného domu k automobilům létajícím mezi mrakodrapy působil riskantně. Rychle a zběsile 7 mělo mnohonásobně větší štáb, rozpočet i očekávání než cokoliv, co Wan dříve režíroval.

Během výroby navíc zemřel Paul Walker. Tvůrci museli rozhodnout, zda film dokončit, přepsat nebo úplně opustit. Wan pokračoval s pomocí upraveného scénáře, Walkerových bratrů, archivních záběrů a rozsáhlých digitálních efektů.

Nejobtížnější nebylo pouze technicky doplnit chybějícího herce. Film musel nabídnout přehnanou akční podívanou a současně se s Walkerem rozloučit způsobem, který nebude působit jako další trik.

Výsledné zakončení se stalo jednou z nejznámějších scén série. Snímek utržil přes 1,5 miliardy dolarů a v době premiéry překonal miliardovou hranici rekordně rychle, během sedmnácti dnů.

Wan tím dokázal, že jeho práce s prostorem není použitelná jen v hororu. Také při automobilových honičkách divák obvykle chápe, kde postavy jsou, co jim hrozí a kam se musejí dostat. Napětí u něj nevzniká z chaosu, ale z přesně připravené geometrie scény.

Aquaman proměnil hororového režiséra v autora blockbusterů.

První Aquaman spojil dobrodružnou fantasy, komiksovou podívanou, rodinné melodrama a občasné hororové obrazy. Wan se nesnažil podvodní svět učinit realistickým za každou cenu. Přijal jeho barevnost, obří mořské tvory, starověká království i téměř pohádkovou výpravu.

Právě tato ochota neskrývat absurditu předlohy filmu pomohla. Aquaman celosvětově utržil přibližně 1,15 miliardy dolarů a stal se nejvýdělečnějším filmem původního filmového univerza DC.

Wan do něj přitom přenesl vlastní žánrové kořeny. Útok příkopových tvorů připomíná čistokrevný monster horor, zatímco průzkum Atlantidy využívá stejnou zvědavost jako vstup do strašidelného domu. Změnilo se měřítko, nikoliv základní princip: nejprve představit svět, potom odhalit nebezpečí ukryté uvnitř.

Pokračování Aquaman a ztracené království už úspěch jedničky nezopakovalo. Vznikalo během proměny vedení DC a stalo se závěrem končící kontinuity. Wanova kariéra tak připomněla, že ani miliardový hit nedokáže režiséra ochránit před měnícími se plány celého studia.

Zhoubné zlo ukázalo, že ještě nechce být pouze správcem značek.

Po Aquamanovi mohl Wan pokračovat výhradně ve velkých franšízách. Místo toho natočil Zhoubné zlo, výstřední směs kriminálního thrilleru, tělesného hororu, italského gialla a přehnané akce.

Film komerčně neuspěl. V roce 2021 však vstoupil současně do kin a na HBO Max, tedy v podmínkách, které komplikují jednoduché hodnocení tržeb. Důležitější je jeho postupná pověst kultovního titulu.

Zhoubné zlo záměrně mění tón, posouvá se od vážné domácí hrůzy k téměř absurdnímu násilí a odmítá nabídnout divákům další V zajetí démonů. Pro část publika je tato směs nesnesitelná, pro jinou představuje nejodvážnější Wanův film.

Neúspěch zde není pouze slabinou kariéry. Je důkazem, že si Wan po miliardových blockbusterech stále dovolí natočit něco, co nelze bezpečně otestovat podle existující značky.

Atomic Monster z režiséra udělalo hledače nových tvůrců.

Wan dnes nemusí každý film režírovat, aby ovlivnil podobu hororu. Prostřednictvím společnosti Atomic Monster produkoval projekty jako Annabelle, Sestra, Zhasni a zemřeš, M3GAN nebo novější díly Insidious.

V lednu 2024 se Atomic Monster spojilo s Blumhouse. Wan a Jason Blum tím propojili dvě společnosti postavené na podobném principu: nízké či kontrolované rozpočty, výrazné nápady a možnost rozvíjet úspěšný film v širší značku. O rok později Blumhouse získalo část práv k Saw a tvůrčí dohled nad budoucností série se vrátil právě k Wanovi.

Nejvýraznějším potvrzením nové role se v roce 2026 stalo Backrooms. Atomic Monster oslovilo tehdy dospívajícího Kanea Parsonse krátce poté, co jeho internetový horor začal získávat pozornost. Místo nahrazení nezkušeného autora zavedeným režisérem mu producenti svěřili celovečerní film a pomohli převést jeho digitální svět do rozsáhlých fyzických kulis.

Backrooms následně utržilo přes 350 milionů dolarů a z Parsonse udělalo jedno z největších překvapení roku. Wan tak zopakoval pomoc, jakou kdysi potřeboval sám: našel tvůrce s levnou ukázkou, rozpoznal v ní filmový svět a poskytl mu infrastrukturu, aniž by mu vzal jeho vlastní rukopis.

James Wan neprodává pouze lekačky. Prodává pravidla světa.

Wanovy filmy mohou působit velmi odlišně, spojuje je však několik principů. Divák musí rozumět prostoru. Hrozba potřebuje snadno rozpoznatelnou podobu. Nadpřirozeno získává sílu teprve ve chvíli, kdy ohrožuje rodinu nebo jiný konkrétní vztah. A jeden film má naznačit svět větší, než dokáže během dvou hodin ukázat.

Právě proto po něm zůstávají série. Nejen kvůli otevřeným koncům, ale protože Saw, Dálava i artefakty Warrenových obsahují pravidla, postavy a obrazy, které mohou převzít další tvůrci.

James Wan nezačal kariéru s velkým rozpočtem ani studiovou mocí. Začal s krátkou ukázkou a příběhem uzavřeným do jedné koupelny. O dvě desetiletí později produkuje mladé internetové filmaře, dohlíží na několik univerz a může přecházet mezi komorním hororem a miliardovou podívanou.

Jeho největší vliv proto nespočívá v jedné pasti, démonovi nebo lekačce. Ukázal Hollywoodu, že originální horor nemusí být konečným produktem. Může být vstupními dveřmi do celého světa.