Nolanova Odyssea budí další hádky. Režisér vysvětlil, proč…

Christopher Nolan se pustil do jedné z nejslavnějších látek světové literatury, ale jeho Odyssea ještě před premiérou vyvolává jednu debatu za druhou. Po obsazení, zbrojích a nečekaných hereckých volbách se teď řeší hlavně jazyk. Hrdinové Homérova eposu totiž v novém filmu nemluví vznešeně stylizovanou řečí, ale současnou angličtinou, často s moderním americkým přízvukem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nolan znovu přepsal historii. Odyssea překonala rekord, který měl vydržet roky.

Nolan nechce muzeum. Chce živý příběh.

U historických a mytologických velkofilmů si diváci zvykli na zvláštní pravidlo: čím starší doba, tím vznešeněji mají postavy mluvit. Antičtí králové, válečníci a bohové obvykle znějí, jako by každou větu nejdřív vytesali do mramoru a teprve potom ji pronesli. Nolan se ale u Odysseyi rozhodl jít jinou cestou.

Režisér vysvětlil, že jako scenárista hledal jazyk, který bude mít pro současné publikum emocionální význam, ne pouze intelektuální odstup. Jinými slovy: nechtěl, aby diváci obdivovali věty jako literární vitrínu. Chtěl, aby jim rozuměli, cítili jejich váhu a neřešili každých pár minut, jestli se film tváří dostatečně „anticky“.

Právě proto zvolil současnější dialogy a přízemnější vyprávění. Nolan podle vlastních slov chtěl, aby příběh působil zemitě. Ne jako muzeální rekonstrukce dávného eposu, ale jako živá cesta člověka, který se po válce zoufale snaží vrátit domů.

Moderní jazyk není chyba, ale záměr.

Tohle rozhodnutí samozřejmě část publika dráždí. Některým divákům vadí, že postavy z řeckého mýtu znějí příliš současně. Jiným přijde zvláštní, že v mytologickém světě slyší americké přízvuky nebo civilní formulace, které působí jako z úplně jiné doby.

Jenže historická přesnost je u podobné látky stejně zrádná past. Hrdinové Homéra by nemluvili anglicky vůbec. Nemluvili by ani britsky noblesně, ani americky civilně. Jakýkoliv jazyk ve velkém hollywoodském filmu je už sám o sobě překlad, volba a stylizace. Otázka tedy nestojí tak, jestli je moderní angličtina „správně“. Spíš jestli pomůže divákovi prožít příběh bez zbytečné bariéry.

A tady Nolan zjevně sází na přístup, který používal i ve svých předchozích filmech: myšlenka musí být velká, ale emoce musí zůstat jednoduchá a čitelná. Interstellar řešil kosmos, ale stál na vztahu otce a dcery. Oppenheimer pracoval s vědou, politikou a dějinami, ale uvnitř byl portrétem člověka drceného vlastním činem. Odyssea může mít bohy, monstra a mýty, ale v jádru pořád vypráví o návratu domů.

Hvězdné obsazení má být orientační mapa pro diváka.

Nolan zároveň obhajuje i další výrazné rozhodnutí: obří hvězdné obsazení. V Odyssee hrají mimo jiné Matt Damon, Anne Hathaway, Tom Holland, Zendaya, Robert Pattinson, Charlize Theron, Lupita Nyong’o, Samantha Morton nebo Jon Bernthal. Pro někoho je to až příliš nápadná sestava, která může z mýtu dělat přehlídku slavných tváří.

Nolan to ale vidí opačně. Podle něj mají být mytologické postavy ztvárněné herci, které diváci poznají a kteří jim pomohou rychleji vstoupit do příběhu. Když se na plátně objeví známá tvář, publikum se nemusí tak dlouho orientovat. Má se čeho chytit. U látky plné bohů, králů, nymf, oblud a válečníků to není úplně hloupá úvaha.

Kontroverze kolem obsazení film provází od začátku.

Největší pozornost vzbudilo obsazení Lupity Nyong’o jako Heleny Trojské. Část internetových reakcí se okamžitě chytila otázky, jestli podobná volba odpovídá tradiční představě antického mýtu. Podobné debaty už dnes doprovázejí prakticky každou velkou adaptaci historické nebo mytologické látky a Odyssea se jim nemohla vyhnout.

Další diskuse vyvolal Travis Scott v roli barda. Nolan tuto volbu brání jako vědomý odkaz na ústní tradici, skrze kterou se podobné eposy předávaly dávno před tím, než se staly školní četbou. Přirovnání k rapu možná část fanoušků podráždí, ale myšlenka dává smysl: Homérovy příběhy nebyly původně mrtvý text v učebnici. Byly to vyprávěné, rytmizované a poslouchané příběhy.

Stejně tak se dříve řešila zbroj Agamemnona, kterou někteří diváci přirovnávali ke kostýmům z Nolanových filmů o Batmanovi. Režisér ji ale vysvětloval jako výsledek inspirace historickými technikami zpracování kovu. I tady je vidět, že Nolanova Odyssea nebude nenápadná adaptace. Bude to film, který si každým kreativním rozhodnutím říká o reakci.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nolanova Odyssea může být nejdražší risk roku. 250 milionů a rating R mění pravidla hry.

• ČTĚTE TAKÉ: Avatar Aang se vrací v novém filmu. Trailer ukazuje dospělý Tým Avatar, ale fanoušci mají hořký důvod k naštvání.

Největší otázka: bude modernost rušit, nebo pomůže?

U podobně velkého filmu je každá podobná debata dvojsečná. Na jedné straně zvyšuje pozornost. Odyssea se ještě před premiérou řeší nejen jako další Nolanův film, ale jako událost, která může změnit způsob, jak Hollywood přistupuje k antickým látkám. Na druhé straně hrozí, že část publika začne film posuzovat podle jednotlivých úryvků, přízvuků a castingových rozhodnutí dřív, než vůbec uvidí celek.

Moderní jazyk může v hotovém filmu fungovat výborně. Pokud dialogy udrží emoci, tempo a přirozenost, může Nolan skutečně zbavit antický epos vrstvy prachu, která podobné látky často dusí. Může divákům připomenout, že Odysseus není jen jméno z povinné četby, ale muž, který se vrací z války k ženě, synovi a domovu, který už nemusí poznat.

Stejně tak se ale může stát, že současná mluva část diváků vytrhne z atmosféry. U epického filmu stačí málo. Jedna věta, která zní příliš moderně, jeden přízvuk, který působí mimo svět, a iluze se může na okamžik rozpadnout. Nolan hraje vysokou hru, protože nechce bezpečnou, akademickou adaptaci. Chce starý příběh přeložit do jazyka dnešního publika.

Nolan riskuje, ale přesně to od něj dává smysl

Christopher Nolan nikdy nebyl režisér, který by se spokojil s tím, že natočí „správnou“ verzi látky. Zajímá ho konstrukce, perspektiva, čas, vina, paměť, návrat a cena rozhodnutí. Odyssea mu proto sedí víc, než se na první pohled zdá. Je to příběh o cestě, která není jen geografická, ale vnitřní. O hrdinovi, který přežil válku, ale ještě musí přežít návrat.

Volba moderního jazyka tak není jen povrchová provokace. Je to součást většího Nolanova záměru: dostat starý mýtus z vitríny a vrátit mu bezprostřednost. Nechat bohy, krále a válečníky mluvit tak, aby divák neobdivoval vzdálenost, ale cítil bolest, touhu, strach a ztrátu.

Jestli se to povede, může z Odysseyi vzniknout jeden z nejvýraznějších velkofilmů posledních let. Jestli ne, moderní dialogy se stanou snadným terčem posměchu a Nolanovi kritici dostanou do ruky krásně ostrý oštěp. Režisér ale evidentně ví, že podobný příběh nejde natočit bez rizika. A možná právě proto jeho Odyssea budí takový rozruch ještě předtím, než vůbec doplula do kin.